Kdo si dnes večer pustí televizi, nic nového o pádu Klausovy vlády v roce 1997 se nedozví. Filmaři si taky zjišťování nových zákulisních detailů nekladli za cíl. Na politiky připravili trik: vytvořili jejich figurky a rozestavili je do Sněmovní ulice podle jejich tehdejších rolí. Filmový dokument Papírový atentát dnes odvysílá ČT2.
Aktéři vládní krize z roku 1997 odmítají i deset let od událostí 28. listopadu 1997 uznat, že by tábor jejich oponentů mohl mít jen dílek pravdy. Ti z nich, kteří se dokáží alespoň trochu povznést, připodobňují tehdejší události v ODS k manželské krizi, která přerostla do rozvodového stádia: bývalí partneři se hádají a navzájem obviňují tak dlouho, až mezi nimi narostou neodstranitelné překážky.
Dvaadvacet účastníků „rozvodového řízení" vyzpovídali deset let po jeho konání filmař Radim Procházka a novinář Petr Fischer, autoři hodinového dokumentu Papírový atentát, který dnes ve 20.00 hodin odvysílá kanál ČT2.
Pro případ, že by všichni politici zcela postrádali nadhled, použili filmaři malý trik. Sestavili model Sněmovní ulice a do něj zasadili papírové figurky klíčových hráčů. „Ano, ten Václav Havel se vám povedl. Takto na obláčku," hodnotil výjev současný prezident Václav Klaus.
Během filmu autoři ukázali, že nejde o samoúčelný vtípek. Dioráma docela kopíruje obraz, který v myslích pamětníků začal převládat nejméně v posledních pěti letech. Během nich z vysokých politických funkcí odešli všichni vyzyvatelé Václava Klause. Naopak on získal funkci nejvyšší a stal se hlavou státu.
Podle vítězné, tudíž prezidentovy, verze platí, že před deseti lety „pučisté" Ivan Pilip a Jan Ruml spáchali na Klause „atentát". Protože šéf vlády a ODS byl tou dobou na konferenci v Sarajevu, šlo rovnou o atentát sarajevský.
Klaus filmařům řekl, že osobní křivdy už ho přebolely, dodnes se ale těžko vyrovnává s útokem na celý transformační proces. S již zmiňovaným Havlem se samozřejmě neshodne, exprezident se dnes o „Sarajevu" vyjadřuje jako o obyčejné vládní krizi.
Dokument si s jednoznačnými interpretacemi pohrává a spěje k mohutnému závěru. Ten shodně s celým filmem ukazuje, že všechno bylo mnohem složitější.
Foto: Jitka Hejtmanová
