Vážený pane řediteli,
považuji za nutné napravit zprávy opětovně se objevující v českém denním tisku v souvislosti s uveřejněním dokladů o činnosti naší skupiny z archivů StB, které se týkají výpovědí našeho strýce, Ctibora Nováka, během jeho výslechů po našem odchodu z Československé republiky a jeho zatčení.
V těchto záznamech Ctibor Novák vypovídá o plánu naší odbojové skupiny zlikvidovat vysoké hodnostáře komunistického režimu tehdejší Československé republiky, Klementa Gottwalda, Alexeje Čepičku, Antonína Zápotockého a další. Dále informace o plánech naší skupiny na vyhození vlaku vezoucího uran do Sovětského Svazu, zrovna tak, jako uskutečnění atentátu na vládní delegaci, jedoucí vlakem do SSSR, nebo likvidace autobusu vezoucího členy StB z Kolína na cvičení do Milovic. Tyto výpovědi se bez výjimky zakládají na pravdě. Ctibor Novák se při svých výpovědích omezil pouze na fakta, z kterých mohl být a posléze také byl usvědčen.
Pro zasvěcené lidi jsou tyto dokumenty zajímavé ještě více tím, o čem nemluví. Ctiboru Novákovi se totiž podařilo utajit během jeho výslechů jak při prvém zatčení v roce 1951, tak při druhém zatčení v roce 1953 informace, jejichž odhalení by bývalo mělo za následek ztrátu mnoha dalších životů z řad těch, kteří se sjednotili k boji proti komunistům.
Některé akce popsané ve zmíněných dokladech byly uveřejněny již před zpřístupněním těchto dokumentů Ústavem pro studium totalitních režimů v knížce Oty Rambouska „Jenom ne strach", Jana Němečka „Mašínové - zpráva o dvou generacích", v dokumentárním filmu Martina Vadase „Země bez hrdinů, země bez zločinců", nemluvě o knize Barbary Mašínové „Odkaz". Toto částečné a opožděné odhalení dokumentů z archivů StB potvrzuje výpovědi svědků a věrohodnost dokumentů získaných historickými badateli z jiných zdrojů.
Stejně jako Ctibor Novák, hovořili podle výslechových protokolů někdejší Správy vyšetřování MV ČSR o námi plánovaných akcích proti komunistickému režimu a jeho představitelům i další členové skupiny - Zdena Mašínová, Václav Švéda, Zbyněk Janata, Zbyněk Rousat, Vladimír Hradec a další, komunistický tisk té doby nevyjímaje.
Články a komentáře uveřejněné v českých mediích, které kritizují publikaci těchto dokumentů Ústavem pro studium totalitních režimů, se opírají o údajná vyjádření Ctirada Mašína a Milana Paumera, která jsou však vytržena ze souvislosti bez ověření faktů v nyní přístupných dokladech Vašeho ústavu. Dlužno také připomenout, že některé z výše uvedených akcí proti komunistickému režimu byly plánovány v době, kdy byl Ctirad Mašín vězněn v Jáchymově (1952 - 1953) a Milan Paumer byl již na vojně na Slovensku.
Ústav pro studium totalitních režimů, na jehož vzniku jste se významným způsobem podílel a který dnes vedete, je jedna z mála, možná že pouze jediná instituce nebo organizace, vzniklá v dnešní České republice po listopadu 1989, o kterou se morální obnova tohoto národa může dnes opírat.
Bývalé archivy StB a dalších nástrojů útlaku jsou dědictvím, s kterým se musí český národ vyrovnat. Toto vyrovnání s minulostí je možné pouze získáním objektivních znalostí historie, k čemuž mimo jiné patří i pravdivá znalost minulosti všech aktérů národních dějin, bez ohledu na jejich dnešní postavení.
Je úkolem Vašeho ústavu umožnit přístup všem historickým badatelům k dokladům ve Vaší správě. Všechny dokumenty a to bez výjimky, které jste zdědily z trosek komunistické diktatury mají svůj historický význam a musí být zveřejněny bez jakékoliv politické cenzury. Je to národ, který si musí sám vytvořit úsudek o svých politických, duchovních a hospodářských vůdcích. Bez takovéhoto důsledného postupu není morální obnova národa možná.
Současná kampaň vedená v médiích proti Ústavu pro studium totalitních režimů a jeho vedení, proti zveřejňování dokumentů dokazujících spoluvinu dnešních kulturních a politických velikánů na zločinech spáchaných komunisty, je nejenom urážkou památky těch, kteří bojovali a padli za dnešní demokracii a svobodu, ale bohužel výrazně napomáhá komunistům, kteří se dodnes legálně podílejí na politickém i hospodářském dění v České republice.
Ctirad Mašín, Josef Mašín, Milan Paumer.
