Nakolik pamatujeme v dopravě na seniory nebo postižené? Třeba tramvaje v Praze ze 40 procent. Aby takový důchodce vystoupil tam, kde chce, musí se připravit alespoň o stanici předem. Do metra si také jen tak někdo netroufne. Úplné bezbariérovosti se asi jen tak nedočkáme.
I zhruba polovina vlaků Českých drah má stále bariéry. Nejhorší jsou asi nelidsky vysoké schody. To potvrzuje i oslovená cestující: "Je to špatný pro staré lidi. Co jsou ty regionální vláčky, tak to máte takhle asi vysoko, takže i já, která jsem v celku stará, ale dobrá, tak mám problémy vylézat a slézat."
Další polovina vlaků je bezbariérová. S moderními vlaky ale přichází například problém s ovladatelností zavřených dveří. To potvrzuje další seniorka: "Než jsem se s tím naučila zacházet, tak jsem vypadla z vlaku, protože se mi to otevřelo a hned se to začalo zavírat. Tak mi to skříplo nohu, nahoru vyhodilo."
Nemalý problém pro seniory, zejména pak ty mimopražské, je i eskalátor. Nastoupit na něj s berlemi je skutečně um. Třiaosmdesátiletá bývalá novinářka Irena Erbenová o berlích se eskalátoru se vyhýbá: "Dneska u nás nejezdí výtah, protože ho opravují, takže bych musela jet až o stanici dál, protože já už na eskalátory nemůžu."
Z 56 stanic metra je bezbariérových 36. Řada lidí různého věku si ale výtahu v metru prý vůbec nevšimne. Irena Erbenová proto jezdí hlavně tramvají. Ale i ona musí volit strategii, aby nevystoupila jinde, než chce: "Já se připravuju. Sedám si blízko řidiče. Mám dceru v Německu, a když jsem tam před třiceti lety šla, tak už tam jezdily všechny nízkopodlažní autobusy a tramvaje. Je to třicet let a my to do dneška nemáme, bohužel."
