Ve vedení Českých drah je teprve osm měsíců, a už mu chodí dopisy s tajemným práškem a účty jeho marketingového oddělení kontroluje policie. Generální ředitel Českých drah Petr Žaluda v rozhovoru pro TÝDEN se snaží vysvětlit, proč je ve špinavých vlacích stále dražší jízdné.
Od prosince České dráhy zvýší jízdné. Jak odpovíte na kritiku, že lidé zaplatí víc, ale sednou si do stejného koženkového kupé?
Z poloviny mají ti lidé pravdu. Na nás si můžou stěžovat, když je vlak špinavý. Jestli je starý, je ale jiná věc. My neumíme obnovit pět tisíc vagonů zázračným proutkem. Jeden vagon stojí padesát milionů, to je dohromady dvě stě miliard. Až je budu mít, budou všechny vagony nové. Zdražujeme, protože se zvyšují náklady. Ropa, energie, platy.
Vlak se už ale svou cenou pomalu stává luxusním dopravním prostředkem, přitom tak rozhodně nevypadá.
Některé dálkové vlaky ano. Pendolino je úžasné. Když pojedete první třídou do Berlína, je to na úrovni západního spoje, ale stojí vás to podstatně méně. Náklady jsou přitom stejné.
Na vlaky také není v poslední době spolehnutí. Co se děje, proč jsou pořád taková zpoždění?
V devadesáti procentech případů nepřijedeme včas, protože se rekonstruují koleje nebo je havárie. Ale to není naše chyba, za to může Správa železniční a dopravní cesty, která se od ČD oddělila před pěti lety a na niž nemáme vliv. Oni chtějí v klidu stavět, my bychom zase chtěli všude jezdit plnou rychlostí. Hledá se kompromis a dráhy tahají za kratší konec. Nemáme vliv na to, kde se opravují koleje a jakým způsobem.
A jak vyřešíte nedostatek peněz v osobní přepravě?
Hlavní problém je v krajích a řeší se už nějakých šest let. Dříve se dráhy financovaly z centrální úrovně, pak se to přesunulo na kraje, ale stát dal současně krajům málo peněz. Takže dráhy začaly od krajů dostávat méně, než kolik dostávaly předtím. Kraje si dnes u nás objednávají, jak a kdy máme jezdit, takže by za to měly také zaplatit. Jejich argument zní, že nemají peníze. To je, jako kdybych řekl: "Na vlak nemám peníze, přesto chci jezdit." Problém je v tom, že se nikdo neodváží krajům říct: když nezaplatíte plnou cenu, my ty tratě zastavíme. Nebýt to státní podnik, klidně bych to vyhrotil. Když ale zastavíte vlaky, tak padne buď vláda nebo minimálně generální ředitel.
Zdá se, že jediné místo, na němž dráhy nešetří, je oblast marketingu. Ještě před pěti lety stačilo na propagaci železnic 15 milionů korun, dnes se ta částka blíží dvěma stovkám.
Náklady na reklamu jsou stejné jako v loňském roce, je tam nárůst jen o nějakých osm procent. Za reklamu dáváme jedno procento svých nákladů. Rakouské železnice utrácejí stejně jako my, v Německu jde na reklamu šest procent.
Foto: Lucie Pařízková, České dráhy
