Nejméně jeden společný jmenovatel mají všechny velké tragické nehody, k nimž došlo v poslední době na tuzemských železnicích: cestující ve vlaku neměli do poslední chvíle ani ponětí, že jsou v ohrožení života. Spoje, které jezdí po českých kolejích, totiž nejsou vybaveny žádným zařízením, které by mohlo pasažéry před hrozícím nebezpečím varovat.
Když strojvůdce Jiří Šindelář postřehl, že se před ním řítí na koleje most, zbývalo do tragického střetu zhruba deset vteřin. Šindelář stihl v rychlosti zatáhnout páku rychlobrzdy na doraz a utíkal se schovat do strojovny.
"Tam jsem se otočil zády ke směru jízdy, opřel o plechovou skříň a čekal na náraz. Bylo to šest sekund, ale hrozně dlouhých. Že tam můžu zařvat, to mě v tu chvíli vůbec nenapadlo," svěřil se strojvůdce v rozhovoru pro časopis TÝDEN.
TAKÉ ČTĚTE: REKONSTRUKCE: boj o životy u Studénky po minutách
Z kabiny lokomotivy vyhlíží Šindelář již třicet pět let. Díky svým zkušenostem dobře věděl, jak se v případě havárie zachovat. A navíc měl i pořádnou porci štěstí: z hrozivého střetu tak vyvázl pouze s drobnými oděrkami.
Pět stovek cestujících, kteří seděli v dalších vagonech, však zastihla srážka nepřipravené. Po narázu padali jeden přes druhého, sedm lidí v troskách rychlíku nakonec přišlo o život.
Zmírnit následky střetu mohl obyčejný vlakový rozhlas, jenž by pasažéry před hrozícím nebezpečím varoval. Ten přitom funguje už ve velké části spojů, které jezdí po zdejších kolejích. Jenže reproduktory ve vagonech nejsou propojené s lokomotivou.
České dráhy: Nic se měnit nebude
A změnu České dráhy nechystají ani po nedávné tragédii. "Žádný takový systém neexistuje ani u zahraničních vlaků. Bezpečnost zajišťujeme jinými způsoby. Vysoké požadavky klademe například na kvalitu zabezpečovacích a komunikačních zařízení přímo na trati, brzdový systém či na odolnost vozidel," popisuje mluvčí drah Petr Šťáhlavský.
Děkan dopravní fakulty ČVUT Petr Moos však namítá, že pracovní skupiny v rámci Evropského systému řízení železniční dopravy plánují, že varovné systémy pro případy havárií se už brzy stanou povinnou výbavou mezinárodních spojů.
"Pokud budeme chtít být kompatibilní se zbytkem Evropy, bude nezbytné těmto standardům vyhovět. Obzvlášť spoje, které jezdí za hranice, se této novince nevyhnou," tvrdí Moos.
Na obranu drah však vystupují jiní odborníci na bezpečnost silničního provozu.
"Ve vlaku je úplně jiná situace než třeba v letadle. Tam každý ví, že se radí zaujmout takzvanou polohu vajíčka, a posádka může pasažéry informovat podle potřeby. Tady byl čas tak akorát na to, aby strojvůdce zachránil sám sebe," míní Jaroslav Hořín z ministerstva vnitra.
Pásy ve vlaku
Dalším z možných opatření, o kterých se hovoří v souvislosti s lepším zabezpečením železnic, je povinné vybavení sedadel pásy. Ty podle expertů dokáží v první chvíli zmírnit nejhorší následky střetu.
Podle Šťáhlavského však byla nehoda ve Studénce natolik ojedinělá a nepředvídatelná událost, že by jí nepomohlo, ani kdyby cestující byli připoutáni. "Byla to smůla a obrovské neštěstí. Pásy by teoreticky mohly pomoci. Vzhledem k tomu, jak často dochází k podobným tragédiím, však nepředpokládám, že bychom do jejich zavedení investovali," přiznává mluvčí.
Od tragédie u Studénky uběhlo již dvanáct dní, v myslích cestujících však událost stále zůstává. Lze to poznat například na tom, že lidé nyní obsazují ve vlaku jako první ta místa, která se označují za nejvíce bezpečná: sedají si do prostředních vagonů, raději do uliček a zády ke směru jízdy.
TAKÉ ČTĚTE: Vlak hrůzy týden poté: strach na kolejích přetrvává
Mnohem podezřívavější jsou rovněž k jakékoliv změně oproti původnímu jízdnímu řádu. To se potvrdilo například, když v pondělí večer zůstal expres z Ostravy do Prahy stát před nádražím v Kolíně.
"Nejdřív jsme si mysleli, že má poruchu lokomotiva, ale opraváři nikde. Tak nás napadlo, že dáváme přednost důležitější soupravě. Když jich však projelo kolem pět v jednom a dva ve druhém směru, zašli jsme za průvodčí, " vypráví Petr Slezák, který včera do vlaku přistoupil v Brně.
"Teprve ta nám oznámila, že nějaký jiný vlak na trati před námi měl problémy a že musíme počkat, až se to opraví. Ale ani ona nevěděla jistě, co se vlastně děje," popisuje muž. A dodává, že na pražské holešovické nádraží se dostal až s hodinovým zpožděním.
Foto: Karel Šanda, Lucie Pařízková
