Pražský dopravní podnik prý za vedení Martina Dvořáka uměle účetně zvyšoval hospodářské výsledky. Tvrdí to alespoň interní analýza bývalého ekonomického ředitele firmy Michala Heřmana. Jeho předchůdce v křesle Ivo Štika se brání tím, že nešlo o žádné machinace, ale o nutnost. V rozhovoru pro TÝDEN.CZ uvedl, že dopravní podnik je v krizi a mohou za to politici.
Za vašeho působení si Dopravní podnik vylepšoval hospodářské výsledky mimo jiné tím, že odkládal placení daně. Proč jste k tomuto kroku sáhli?
Nesouhlasím, že šlo o nějaké umělé vylepšování výsledků. Pan Heřman neřekl celou věc, a totiž to, že odložená daň sice po dva roky účetně výsledky zvyšovala, ale následující dva roky naopak snižovala. Teoreticky bych mohl argumentovat tím, proč pan Heřman tuhle podstatnou informaci zamlčel. Buď to udělal schválně, nebo to vůbec nevěděl, což je snad ještě horší varianta. Potom je dobře, že z dopravního podniku vypadl.
Opusťme osobní rovinu. Stále totiž neodpovídáte na to, proč jste to vůbec dělali.
Důvod byl naprosto jednoduchý. Vedla nás k tomu oznámená změna legislativy. Od roku 2010 neexistuje ze strany města dotace, ale kompenzace, která se už musí účtovat jako výnos. To znamená, že až dopravní podnik zanedlouho vyčerpá daňové odpočty z minulosti, bude plátcem daně z příjmů, a to v obrovských částkách. Pokud bychom neudělali tyhle operace, tak bychom přišli o odpočitatelnou daňovou ztrátu jeden a půl či dvě miliardy. A to by bylo ve výsledku hodně peněz.
Vámi kritizovaná analýza ale mluví i o dalších věcech. Podle ní jste měli postupně rozpouštět finanční rezervy podniku a také tímto způsobem vylepšovat účetnictví.
V roce 2007 jsme se seznámili s katastrofálním stavem majetku dopravního podniku. Na dozorčí radě jsme se domluvili na tom, že vytvoříme rezervy. Dokonce tehdejší primátor na to přislíbil dodatečné investiční - v tomto případě spíše provozní - prostředky. Nastaly ale problémy a celá řada věcí se například kvůli stavebním průtahům nestihla. Ze zákona se musejí tyhle rezervy do tří let použít nebo vrátit do rozpočtu, a to se také stalo. Pokud by k projektům neexistovala dokumentace, tak by to bylo možné považovat za žonglování, ale tady jsou objektivní příčiny.
Hospodářské noviny citují v souvislosti s chováním dopravního podniku experta z VŠE Ladislava Mejzlíka, který míní, že tyto účetní operace mohou naznačovat, že firma se potýká s vážnými problémy. Takže ani tohle není pravda?
On má pravdu. Dopravní podnik má obrovské problémy s penězi. Nesouhlasím sice s tím výrokem, že kvůli odložené dani nebo rozpouštění rezerv. Myslím to tak, že pokud si letos někdo vzal třímiliardový úvěr, který neví, jak splatí, tak to samozřejmě je problém. Jádrem toho celého ovšem je, že v roce 2001 nějaký chytrý expert z ministerstva financí řekl, že majetek z dotací se nebude odepisovat. Dopravní podnik tyhle dotace dostával, nakupoval autobusy, tramvaje a stavěl. Je to majetek za zhruba 43 miliard korun, na který se nevytvořila ani koruna odpisů. Jenom v loňském roce by to na odpisech bylo nakumulováno zhruba na 9 miliard korun. To však firma nemůže udělat a je v krizi. Nemá peníze na obnovu majetku ani na rozvoj.
Ročně dává město na provoz dopravního podniku kolem deseti miliard korun. Nyní už ale nejde o dotace, ale kompenzace. Může tohle situaci zvrátit?
Nyní se jedná o jednu částku, ze které se musí zaplatit jak provoz, tak obnova majetku. Vzhledem k tomu, že Bémem počínaje a Svobodou konče se neustále hovoří o šetření, tak namísto patnácti miliard, které vycházejí z kalkulace směrnic Evropské unie, dostane dopravní podnik deset. V praxi to znamená, že se pokryje provoz, ale už nezbývají peníze na to, aby se zaplatil nákup nových tramvají. Pokud si nějaký politik v rámci předvolební kampaně řekl, že Praha bude mít 300 nízkopodlažních tramvají, tak si také měl říct, kde se na ně vezme. (Smlouva na nové tramvaje byla uzavřena v roce 2006 - pozn. red.)
