Mediální partie, kterou rozehrálo prezidentovo tykadlo Petr Hájek proti katolickému knězi Tomáši Halíkovi a potažmo i proti oficiálním představitelům české katolické církve, musí v alespoň elementárně civilizované společnosti vyvrcholit jednou z pouhých dvou možností.
Buď Petr Hájek okamžitě upustí od spekulativních náznaků, dojmů z blíže nepopsaných 
osobních schůzek a neurčitých odkazů na anonymní znalce církevního práva a v řádu hodin předloží skutečné důkazy o "neexistenci" Halíkova kněžského svěcení, nebo se urychleně vypoklonkuje zadními dveřmi z Hradu.
Václav Klaus často mluví o své snaze bránit společenské destabilizaci (tímto argumentem zdůvodňoval i svůj nedávný nesouhlas s možným odchodem policejního prezidenta Lessyho), ale když jeho podřízený činí přesný opak - seje mezi českou veřejnost informace, jež podpásově zpochybňují uznávanou osobnost a představitele historicky jedné z nejvýznamnějších institucí -, nevadí mu to. I on je nechutnou, dehonestující přestřelkou vinen.
Prezident Klaus má nepochybně možnost si i v třetím tisíciletí vydržovat při hradní kanceláři šaška-tlučhubu, je to však trapné, ostudné a prezidentského úřadu přinejmenším nehodné.
Řada osobností veřejného života v otevřeném dopise žádá, aby se Petr Hájek profesoru Tomáši Halíkovi omluvil. Jejich reakce je pochopitelná, ale za daných okolností příliš měkká. Neprokáže-li Hájek Halíkovi údajnou celoživotní lež o jeho kněžství, sám je sedmilhářem a v žádné státní kanceláři, notabene té hradní, nemá co pohledávat ani coby pucflek. Tohle by mohl i sebeješitnější monarcha pochopit.
