Byl to učebnicový příklad, jak si podrobit nepřítele, shodují se historici v hodnocení srpnové invaze armád Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa. Jenže jak se ukazuje, ani detailně plánovaná okupace se neobešla bez zádrhelů: obsazení strategicky významného státu odstartovala spojenecká vojska pod sovětským velením teprve na třetí pokus.
Když v noci z 20. na 21. srpna 1968 vpadly na území tehdejšího Československa okupační armády Varšavské smlouvy, zvládly si podrobit strategicky významný stát během několika málo hodin.
TAKÉ ČTĚTE: Historici o srpnu 1968: Byla to invaze podle učebnic
"Celá operace proběhla během čtyř hodin. Za třicet šest hodin měla armáda již Československo plně pod kontrolou," popisuje profesor z ruského Institutu vojenské historie Viktor Izonov.
Gruzie? Tady přestává legrace... |
Od srpnové invaze uplynulo čtyřicet let. Má podle vás smysl stále si tuto kaňku v naší historii připomínat?
V souvislosti se srpnovým výročím se zmiňuje i aktuální konflikt Gruzie a Ruska. Lze obě situace srovnávat?
Dnešní konference se měl původně zúčastnit i exstarosta Vídně a agent StB Helmut Zilk. Jak jeho osobu vnímáte? |
Legendární televizní a rozhlasová moderátorka Kamila Moučková byla vůbec první, kdo z obrazovky ohlásil invazi vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa. Moučková se účastnila 21. srpna 1968 živého zpravodajství do poslední možné chvíle. Nakonec ji přímo ze záběru odvedli vojáci. S nástupem normalizace byla z televize propuštěna. Invazivní plán byl připravován delší dobu. Teprve příspěvky renomovaných historiků na středeční konferenci v Senátu však odhalili, že spojenecká vojska si dělali zálusk na Československo již od začátku roku 1968.
"Okupace se měla uskutečnit již dříve. Sovětští velitelé se však dvakrát rozhodli s postupem ještě vyčkat. A udeřili teprve v srpnu," tvrdí americký historik Edward Luttwak.
Ze cvičení v intervenci
A jeho závěry podporuje i vědecký pracovník Vojenského historického ústavu v Praze Daniel Povolný.
"První pokus se odehrával již na začátku května. Na česko-polských hranicích byly soustředěny obsáhlé spojenecké divize. Polští a sovětští vojáci tak spolu nevědomky nacvičovali součinnost k pozdější intervenci," píše Povolný v knize Vojenské řešení Pražského jara, jež byla v rámci dnešního výročního setkání slavnostně pokřtěna.
DÁLE ČTĚTE SPECIÁL Jdi domů, Ivane
Za druhý pokus o "vstup" označuje Povolný vojenské cvičení Šumava, které se naplno rozjelo v průběhu června.
"Celkem bylo v ČSSR dne 17.6. v 17 hodin přítomno 5 772 osob, 1 720 vozidel, 3 letouny a 18 vrtulníků sovětské armády," vypočítává historik.
Ani tehdy však k obsazení ještě nedošlo. Podle Izonovova za to může i skutečnost, že sovětské vedení si předsezvalo, že uvolňování poměrů v Československu zarazí nenásilně - psychologickými hrozbami.
To se však nepodařilo. Proto se na konci července začaly v příhraničních oblastech opět hromadit spojenecké jednotky, které předstíraly nutnost dalšího vojenského cvičení. Jenže právě to v půlce srpna přerostlo v invazi.
TAKÉ ČTĚTE: Nová čísla o srpnu 1968: historici uvádějí 108 obětí
Ačkoliv se například americký stratég Luttwak domnívá, že šlo o elegantní a učebnicovou operaci, Sověti nebyli s výsledkem okupační akce spokojeni. "Vojensky to samozřejmě byl úspěch. Politických cílů se však docílit nepodařilo. Především proto, že českoslovenští občané vstup vojsk hromadně odsoudili," vysvětluje ruský vojenský historik Izonov.
Foto: ČTK
