Rozhovor TÝDEN.cz
I postižení lidé dokážou vést plnohodnotný život, říká majitel restaurace

Oslavovat pomocí. Takové heslo se nese restaurací Signature, která sídlí poblíž Brna. Provozovatelé se i letos rozhodli pro dobrý skutek a splnili sen postiženým dětem. Jak tento nápad vznikl a jak vnímají pomoc postiženým dětem veřejností? V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ na tyto otázky odpovídal jeden z majitelů restaurace Jiří Lešikar.

Nedávno jste uspořádali v rámci druhých narozenin restaurace Signature benefiční večer, kterým jste splnili přání postiženým dětem. Jak tento nápad vznikl?

Je to už taková naše tradice - oslavovat pomocí. Nechceme dělat jen klasické oslavy, kde bude super catering, zábavný program a všechno bude vlastně skvělé, ale bez hlubšího smyslu. Chtěli jsme nějaký přesah, a tak vznikl nápad, oslavit to pomocí. Poprvé jsme udělali večírek, řekli klientům přijďte, oslavte to s námi, ale zaplaťte. Zaplaťte minimálně 1500 Kč a vše, co vybereme, věnujeme na zakoupení monitoru životních funkcí pro předčasné narozené děti. Povedlo se, vybralo se tolik peněz, že to bylo na šest monitorů.

Proč jste se letos rozhodli zaměřit na tématiku, která se týká postižených dětí?

Nebyl to vyloženě záměr, chtěli jsme pomoci jakkoliv. Spojení vzniklo ze spolupráce s neziskovou organizací Pomáháme zdravotně postiženým z.s. Byl to jejich nápad, protože je toto jejich aktuální projekt a my realizovali konkrétní řešení. V rámci jejich projektu jsme vybrali dva případy, kterým jsme schopni během večera splnit sen. Konkrétně se to podařilo Denisovi Žílovi a Melanii Sloupové.

Jak jste celou akci pojali?

Denis Žíla si přeje provozovat kavárnu, bar nebo bistro. Přední brněnský barman David Švábenský přijal naši výzvu a společně s Denisem připravovali drinky pro 150 lidí. Rovněž se také podařilo pro Denise získat od Barakademie.cz reálný kurz pod záštitou České Barmanské Asociace.

Melanie si přeje být muzikálovou zpěvačkou. A protože je naší klientkou paní Csáková, poprosili jsme ji a společně si zazpívaly duet z jejího repertoáru. Melanie tak měla možnost vyzkoušet si, jaké to je zpívat pro 150 lidí a být součástí hlavního programu večera.

Tyto nemoci mohou pro děti znamenat velké komplikace i z hlediska budoucího povolání. Vy jste se však rozhodli, že to nemusí být pravda. Jak to zvládly?

Musím říci, že byly skvělé. Myslím, že už hodně postižených dokázalo, že dokážou vést plnohodnotný život a možná někdy i lepší než zdraví lidé. Samozřejmě je potřeba brát v potaz určité pohybové komplikace, které třeba konkrétně Denis má, ale určitě to na výkon profese nemá fatální vliv. Možná mu bude trvat něco o trochu déle, ale reálné to je. Sám mi po večírku řekl: "Ty vole, to byla makačka...", což mě strašně potěšilo, protože si to vyzkoušel se vším všudy naplno.

Plánujete do budoucna podobnou akci?

Benefiční akce pořádáme dvakrát ročně, kdy od klientů chceme peníze na konkrétní pomoc. Naše narozeniny jsou trochu jiné, je to spíš neformální, vždy v tom hrajeme hlavní roli my, protože to je naše restaurace a je to přece jen naše oslava, ale jak jsem už řekl, snažíme se z oslavy našich narozenin udělat tradici ve smyslu pomáháme - slavíme. A co bude další rok? Výzva pomoci tam, kde je potřeba.

Jak hodnotíte v Česku pomoc postiženým dětem veřejností? Je podle vás dostačující?

To je těžká otázka. Nejsem nějaký samaritán a bojovník za lidská práva. Jsem, jak říkám s oblibou, hospodský. Ale během dvou let, co máme Signature, jsme uspořádali už čtyři benefice. Člověk se tím dostane na různá místa, kde až trochu mrazí. Myslím si, že pomoc postiženým dětem není dostačující. Chybí tu primárně pomoc státu.

Ještě se vrátím k tomu plnění přání. Myslíte si, že se děti mohou v budoucnu věnovat těmto profesím? V dnešní době panuje spousta předsudků...

Určitě ano, dokázali nejen sami sobě, že to lze. Já si myslím opak. Samozřejmě, že lidé mají spoustu předsudků, ale na druhou stranu vzniká spousta alternativních projektů a konceptů. Konkrétně v případě Denise bych se toho vůbec nebál a dokázal bych si představit, že jednou může mít nějaké bistro. Třeba nás osudy spojí a něco jednou vymyslíme.