Oslabená ODS a vláda, nejistý osud Mirka Topolánka, konec reforem, tuhá protivládní guerilla z regionů, ČSSD etablovaná na místní úrovni a reálný vliv komunistů na chod země. To všechno jsou pravděpodobné důsledky sobotní oranžové vichřice v Česku.
Jiří Paroubek vyhrál volby nejen tím, že získal nejvyšší počet mandátů v krajských zastupitelstvech a nejvíce finalistů 27 senátních soubojů. Především totiž dokázal přesvědčit veřejnost, že tyto volby "druhé kategorie" jsou referendem o Topolánkově vládě. Ač ODS naopak propojení těchto voleb s centrální politikou vyvracela, voliči uvěřili ČSSD a přišli v nečekaném množství.
Výsledky jejich hlasování promění „vysokou" českou politiku v několika ohledech:
1/ Nahnutá křesla. Zatímco Paroubek výrazně posílil své postavení v čele ČSSD, Topolánek je na tom přesně opačně. Pro ODS je to asi nejdrtivější porážka v její historii a v mnoha zemích by premiér po takovém výprasku sám rezignoval. V každém případě bude Topolánek na prosincovém kongresu čelit kritice dvanácti hejtmanů bez práce, s nimiž se svezou všichni jeho dosavadní oponenti. Topolánka drží v křesle fakt, že země od ledna předsedá EU. Kdyby přesto padl, rozpadla by se asi i vládní koalice a země by směřovala k volbám. Podobně horko bude na jarním sjezdu i šéfovi lidovců Jiřímu Čunkovi.
ČTĚTE TAKÉ: Hejtmani ODS bez práce: Nevíme, co bude dál
Zelení vybouchli. Nastal soumrak politické komety?
2/ Nahlodaná koalice. Zatím nic nenapovídá tomu, že by ČSSD těžila z volební porážky vládních stran okamžitě, tedy že by uspělo její středeční hlasování o nedůvěře vládě. Koalici ale volební porážka určitě neposílí a odstředivé tendence budou silnější a budou se objevovat častěji.
3/ Konec reforem. Osud zdravotnické a penzijní reformy je velmi pravděpodobně zpečetěn, v lepším případě budou jen zmírněny a okleštěny. Ve vládní koalici zesílí obavy, aby podobně nedopadly také parlamentní volby. Posílená opozice bude mnohem více slyšet, stejně jako její kritika reforem.
4/ Krajská guerilla. ČSSD v krajích okamžitě spustí tvrdou rezistenci vůči vládě. Sama si z doby svého vládnutí pamatuje, jak účinně dokáží kraje vládě zatápět, třeba bojkotovat vládní reformy zdravotnictví. Pro Topolánka končí éra, kdy modří hejtmani nad vládními nápady jen nevěřícně kroutili hlavou.
NEPŘEHLÉDNĚTE: Volby v číslech. ČSSD si polepšila o 175 zastupitelů
5/ Bojovný Senát. Role Senátu sice není velká, ale komora už nebude jen průtokovým ohřívačem pravicových návrhů ze sněmovny. ČSSD tu vůbec poprvé získá důstojné zastoupení a přenese politické souboje z Poslanecké sněmovny i do dosud poklidného Senátu. Změna poměru sil v komoře bude hrát také nemalou roli při příští volbě prezidenta.
6/ Silný rival. Sociální demokracii se proniknutím do krajských rad zřejmě poprvé za dobu její existence podaří pevně etablovat i na regionální a místní úrovni a vypěstovat si tu respektované osobnosti. Až dosud byla ČSSD pro ODS nebezpečným rivalem jen v parlamentních volbách, nově by už navždy mohla ODS zatápět na všech frontách.
7/ Rudí se vracejí. Ve všech 13 krajích má ČSSD aritmetickou šanci vytvořit většinovou koalici s komunisty. A je vcelku jedno, zda s nimi bude vládnout přímo nebo pod zástěrkou menšinové rady ČSSD s podporou KSČM. Komunisté, kteří zatím dosáhli maximálně na několik starostů větších měst, získají poprvé reálný vliv na chod krajů. Tím bude dobyta předposlední bašta a bude jen otázkou času, kdy KSČM usedne i ve vládě.
TAKÉ ČTĚTE: Oranžová mise splněna. ČSSD může vládnout s komunisty
Foto: Jan Zatorsky, Robert Zlatohlávek, Karel Šanda, Jan Schejbal
