Komentář
Jak zachránit české zdravotnictví?

Podfinancování, odchody lékařů do zahraničí, neefektivnost nemocnic, či špatný systém pojištění. Nad řešením krize v českém zdravotnictví se zamýšlí uznávaný onkolog Petr Čech, který pracoval téměř půl století v zahraničí - Francii, Kalifornii a hlavně ve Švýcarsku.

Problém českého zdravotnictví spočívá hlavně v jeho totálním podfinancování. Zatímco investice do zdravotnictví jsou EU v průměru deset procent, v Česku je to jen 7,8 procent - a to nejen financování z veřejných výdajů, ale také ze soukromých, které máme jedny z nejnižších v Evropě. Přes to přese všechno je české zdravotnictví dobře ohodnoceno z hlediska efektivity. Je to tím, že efektivita je měřena cenou za úkon.

Kvalita vzdělání českých lékařů klesá, neboť je nedostatek kvalitních školitelů pro mladé lékaře. Ti odcházejí do zahraničí, protože mají pocit vykořistění v českém "socialistickém" zdravotnictví, ale hlavně protože oproti evropským sousedům nemají možnost tak kvalitního postgraduálního studia.. je těžké být samoukem. V tomhle směru jsou USA a Francie modelem a "Mekkou" pro mladé české lékaře. Tohle všichni vědí, ale nikdo s tím nic nedělá. Má to pak dopad i na zdraví občanů - objeví se to v indexech jako EHCI (kde je dnes Česko ještě na dobrém místě, ale jen díky dostupnosti a ceně).

Dnes schází sestry, nemocnice a oddělení se postupně zavírají a staří lékaři, kterým je kolem 60 let, nemají nástupce. Nestačí mít jen mamutí síť ohromných továren na zdraví, jako je Motol (kde je velice obtížné řídit velké množství zaměstnanců), ale je třeba udělat vše, aby se zastavil odliv mladých lidí.

Privátní pojištění

Mělo by se vytvořit privátní pojištění a později (i podle politické situace) by se měla udělat celková reforma zdravotního pojištění - se zrušením zdravotní daně pro pracující občany a zavedením opravdového zdravotního pojištění. Lidé, kteří žijí v chudobě (méně než 13 tisíc korun měsíčně), by neplatili - platil by za ně, tak jako dnes, stát.

Když nebude daň a místo toho povinné základní pojištění od narození do smrti, s výběrem pojišťovny - s konkurencí přijde do systému mnohem více peněz. Lidé si budou moct vybrat, jakým způsobem budou pojištěni - jak pracující, tak nepracující (rodina, děti, důchodci atd.). Komunisté a socialisté špatně interpretují, že péče pak bude nedostupná pro ekonomicky slabší občany. Ale kdo v tomhle systému bude hlavně platit více, to je stát.

Neefektivní nemocnice

Zlepšení zdravotnictví vidím také ve snížení sítě neefektivních nemocnic podporovaných státem. Tyto nemocnice, které nefungují, by měly být privatizovány. Stát by měl mít (jako ve Švýcarsku) 70 procent nemocnic a třicet by měli mít soukromníci (v ambulantní péči to může být naopak). Také by se měly vytvořit podmínky pro konkurenci mezi privátním a státním sektorem. 

Státní zdravotnictví musí mít špičkové univerzitní a neuniverzitní nemocnice, které však musí soutěžit v kvalitě s privátním sektorem. Privátní nemocnice je nemocnice, do které stát nedává žádnou finanční podporu. Tzn. neplatí za doktory, sestry, atd. - čili ušetří miliardy. Naopak - pokud je tato nemocnice efektivní a konkurenční, vydělává spoustu peněz, ze kterých stát těží prostřednictvím daní.

Je nutné vytvořit ukazatele pro srovnání kvality péče privátních zařízení oproti státním. A zrovna tak kontrolovat kvalitu lékařů v ambulantní praxi. Velkým problémem je koordinace mezi specialisty, a to jak v ambulanci, tak mezi praktickými lékaři a nemocnicí.

Zbytečné a duplikované vyšetření (odběry krve, radiologická vyšetření) se musí odstranit. Vytvořením tzv. "lékařských domů" vedle nemocnic, kde budou lékaři z různých oborů propojeni elektronizací - tím se sníží náklady na zbytečné sekretářky.

Švýcarsko, Francie, USA

Z mého osobního pohledu je nejlepší zdravotnictví na světe ve Švýcarsku. Dá se to doložit mnoha indexy anebo délkou dožití - Švýcarsko má druhé nejdelší dožití na světě, hned po Japonsku. V indexu kvality zdravotnictví EHCI (z roku 2016) je Švýcarsko na druhém místě v Evropě, po Holandsku.

USA má nejdražší zdravotnictví na světě (skoro 17 procent HDP, asi 8-10 tisíc dolarů na osobu na rok). Investice jsou jen asi z poloviny placeny veřejnými výdaji a z poloviny ze soukromých výdajů. Na druhou stranu kvalita péče lidem, kterou mají pojištění lidé ve zdravotních zařízeních a ordinacích v Kalifornii (kde jsem dlouho pracoval), je stejná jako ve Švýcarsku a možná i lepší. Velká většina biotech a high-tech firem jsou v Kalifornii a rodily se a rodí na známých univerzitách (Stanford, UCLA, atd). Výuka medicíny jako takové a služby jsou na jedné z nejvyšších úrovní na světě. Proto je to země, kam se každý lékař snaží dostat, aby se zde něco naučil a zlepšil se.

Ve Francii je "pyramidální systém" - dostat se na fakultu medicíny znamená projít konkurzem, ve kterém jsou vybráni ti nejlepší. Výdaje do zdravotnictví na osobu jsou ve Francii o polovinu menší než v Americe. Francie je podle indexu EHCI (Euro health consumer index) na 11. místě s 815 body, má téměř o sto bodů méně než Švýcarsko. Musí se ale podotknout, že Francie má jedno z nejlepších výsledků léčby vaskulárních a kardio případů (úmrtnost na tyto nemoci je menší než na onkologii). Co se týká dostupnosti, je Švýcarsko lepší než Francie.
Financování péče ve Francii je hlavně z veřejného zdravotního pojištění od státu tzv. "securité social" a jedna z nejmenší spoluúčastí osobních výdajů. Špičkové francouzské nemocnice mají jednu z nejlepších chirurgií na světě, ve které jsou průkopníci. Jedná se například o laparoskopickou chirurgii, onkologickou chirurgii - co se týče třeba operací metastáz v játrech spolu s chemoterapií před a po operacích. V onkologii vůbec se Francie stala průkopníkem v Evropě a na světě.

Hlavní síla švýcarského zdravotnictví je v jeho kvalitě- v léčbě rakoviny a jejího vyléčení, v kardiologii, v prevenci atd. Čekací doba a dostupnost informací pro pacienta, dostupnost k drahým lékům (biologickým)- v tom je Švýcarsko na prvních místech, nejen podle indexů, ale i podle informací World health organisation. Hlavně díky tomu, že investice do zdravotnictví jsou o mnoho vyšší než v okolních zemích - 12 procent švýcarského HDP.

Shrnutí řešení

Do systému českého zdravotnictví musí přijít mnohem víc peněz - jak z veřejných, tak z privátních zdrojů. Socialistický systém ve formě zdravotní daně to neumožňuje a jen částečně se to vylepší zavedením privátního připojištění, takzvaného nadstandardu. V budoucnosti, kdy bude panovat konkurence každý proti každému, a to jak mezi lékaři, zdravotními zařízeními a pojišťovnami, bude třeba nastavit celý systém jinak. Paralelně zrušit zdravotní daň a vytvořit základní povinné pojištění pro všechny občany. Tento systém bude spravedlivější, umožní volbu pojištění s výběrem kvality a ceny, a přitom neomezí dostupnost k péči. Tyto kroky postupně vytvoří mnohem lepší podmínky ke zlepšení fungování trojúhelníku lékař - pacient - pojišťovna, kdy pacient musí vždy být ve středu zájmu všech hráčů, ale zároveň také sám daleko více odpovědný za své zdraví a cenu v případě léčby. To nejdůležitější je obnovení komplicity a důstojnosti vztahu v tandemu pacient a jeho odpovědný lékař.