Historikovi a spisovateli Vlastimilu Vondruškovi v těchto dnech vychází pátá kniha jeho sedmidílné ságy Husitská epopej. Její hrdiny přivádí do doby, kdy na český trůn nastoupil Jiří z Poděbrad. V rozhovoru Vondruška mluví nejen o detailech z králova života a srovnává jeho nástup s počínáním dnešních politiků, ale vůbec poprvé hovoří i o dalším plánovaném několikadílném románu z doby po třicetileté válce.
Jiří z Poděbrad byl zvolen třemi zemskými stavy jednomyslně. Jak se mu to podařilo?
Změnila se struktura vlivových skupin. Doba husitská a pohusitská byla trochu výjimečná, neboť válečné dění umožnilo majetkový vzestup královským městům a také části nižší šlechty. Pokud byl někdo skoro nemajetný rytíř, ale dobrý válečník a uměl v tom chodit, mohl umírat jako majitel několika panství. Pokud tvrdím, že ta doba měla mnoho společného s dneškem, dovoluji si připomenout privatizaci. I Jiří z Poděbrad v tom uměl chodit. Zdědil slušný majetek, ale skutečným boháčem se stal až později. Prvním krokem byl politický vliv, protože se po Hyncem Ptáčkovi z Pirkštejna dostal do vedení východočeského landfrýdu a později se stal správcem země. V rámci stabilizace poměrů se začaly revidovat a kontrolovat majetky, které v dobách husitství získali někteří nelegálně. V rámci těchto kontrol přišel Jiří z Poděbrad i jeho přátelé k dalším panstvím. Ale vždycky dokázal jednat tak, aby se pohyboval v mezích zákona. Někdy sice na hraně, ale nikdy protiprávně. V době, kdy se nechal zvolit českým králem, byl rozhodně nejbohatším českým velmožem, bohatším než Rožmberkové, které mimochodem držel v šachu prostřednictvím dlužního úpisu, který koupil od císaře. Tak se Habsburk Rožmberkům odvděčil za léta jejich věrnosti. A všichni, kteří získali majetek a vliv, stáli samozřejmě za Jiřím z Poděbrad, i katolíci. Protože politické zásady končí vždycky tam, kde se otevírá víko vlastní pokladnice.
Takže de facto "důkladně ojebal stát", pak se vklínil do "tradičních partiček politiků" a velmožů a urval moc pro sebe. Byl tedy s určitou nadsázkou takovým středověkým Andrejem Babišem?
Se značnou mírou nadsázky ano. Ale termín "ojebat" mi zní příliš pejorativně a navíc není správný. Pokud využíváte znění zákonů, není to vaše arogance, ale hloupost zákonodárců, že schválili tak nerozumné mantinely. Navíc je třeba dodat, že v boji o politickou moc těžko rozlišíte, co je morální a co ne. To, že někdo o sobě tvrdí, že jedná čestně a morálně, tomu snad v politice nevěří nikdo.
