Pozemšťané překonali rozvojem techniky, vědy či medicíny skoro všechny myslitelné vize autorů sci-fi. Jenže vesmír se vzdálil. Jistě, co nevidět se prý poletí na Mars a možná právě vy najdete uplatnění jako vesmírný architekt či biolog. Vědce dnes zajímá osidlování planet i existence ufonů. Poslední člověk ale otiskl svoji šlápotu na Měsíci před dvaačtyřiceti lety.
Místo knih máme čtečky, místo telefonů mobily, jimiž se nelze snad jen oholit, dotykové displeje jsou stejně samozřejmé jako samočinné pokladny, místo klíčů se začínají používat otisky prstů či sken duhovek, lékařská věda udělala první kroky v oblasti mazání myšlenek a brýle nahrazují čočky. Jak naivní byly cimrmanovské představy o cestování potrubní poštou! Internet nás dostane v reálném čase takřka kamkoliv a najdete tu stoleté archiválie i možnost nakupovat z domova. Tím úžasným videofonem, kterým se domlouvali hrdinové sci-fi románů, je prachobyčejný skype.
Podle vesmírného architekta Ondřeje Douleho ale samo téma pobytu člověka ve vesmíru překonáno není. "Spisovatel zpravidla píše ucelený příběh, který má myšlenku provázející čtenáře od začátku do konce knihy. Skutečné pilotované lety, jež jsou velmi nákladné, závisejí například i na rozhodnutí Kongresu či prezidenta, jehož mandát je velmi krátký k tomu, aby mohl započatou misi - tedy příběh - dotáhnout dokonce v jednom volebním období. Proto často mise začínají, ale pak předčasně končí, jako třeba programy Apollo či Space Shuttle."
Poslední šlápota se v měsíčním prachu otiskla 11. prosince 1972. Jejím autorem je astronaut s českými předky Eugen Cernan, díky němuž se na Měsíci octla i československá vlajka, kterou si vzal s sebou. Nejen tento velitel Apolla 17 v době bezuzdného optimismu dobývání vesmíru nemohl tušit, že v dohledné době se nebude kolonizovat Měsíc ani se minimálně půl dalšího století nepoletí na Mars nebo na Venuši. Po Měsíci se dodnes prošlo pouhých dvanáct lidí. Všichni v rozmezí let 1969-1972.
S výzkumem vesmíru souvisí i zdánlivě méně užitečná, zato zásadní otázka: Jsme sami? Jistě, za několik let přistanou vyvolení jedinci na Marsu, v rámci reality show osídlí rudou planetu a zanedlouho nepochybně vyhlásí samostatný marťanský stát. Odhlédneme-li od těchto pochybných akcí, můžeme konstatovat, že jako kandidáti na mimozemský život se i vědeckým institucím jeví ve sluneční soustavě nejen planety Mars a Venuše, ale i měsíce Europa či Titan. "Život ve vesmíru by existovat měl. A i kdyby pravděpodobnost jeho vzniku byla opravdu malá, vesmír je tak obrovský, že si lze těžko představit takovou shodu okolností, že by jiný život neexistoval. Je to samozřejmě teorie, která se může, ale nemusí potvrdit," říká biolog Tomáš Petrásek z Akademie věd ČR.
* Existuje mimozemský život?
* Které planety a měsíce jsou v tomto ohledu největšími kandidáty?
* Jak se staví na Marsu?
* Kde je víc vody než na Zemi?
* Lze spočítat, kolik civilizací žije ve vesmíru?
* Čeho se u ufonů bojí Stephen Hawking?
Na tyto a další otázky se dozvíte odpovědi v novém vydání časopisu TÝDEN, který vychází v pondělí 17. února.
