Pohrobek komunistického režimu, takzvané "kojeňáky", zmizí. Téměř dva tisíce dětí od narození do tří let, které jimi ročně projdou, chce stát umístit do pěstounských rodin. A vedle toho posílit poradenské služby, aby k odebrání dítěte z vlastních rodin vůbec nedocházelo.
Kojeneckými ústavy, kterých je v Česku 34, projde každý rok téměř dva tisíce dětí. Česko je přitom jednou z posledních evropských zemí, která umisťuje kojence a malé děti do ústavů. Jinde se o ně postarají pěstouni v náhradních rodinách.
Kvůli vysokému počtu dětí v ústavech se Česká republika stala terčem opakované kritiky OSN i Evropského soudu pro lidská práva. "Jsme poslední zemí v Evropě, která k reformě systému péče o ohrožené děti ještě nepřistoupila. I na Slovensku s ní začali už před pěti lety," poukazuje na nechvalný stav Miloslav Macela z ministerstva práce, který má "zlidštění" systému péče o ohrožené děti na starost.
Cílem změny systému je snížit počet dětí v ústavech. Pomoci má jednak podpora pěstounských rodin, jednak posílení poradenských a terapeutických služeb. Odborníci mají totiž zato, že mnoho případů, které dnes končí "šoupnutím" dítěte do ústavu - například když rodina nemá kde bydlet, rodiče jsou alkoholici, dítě má problémy s chováním - se dají a mají řešit jinak, například docházkou za výchovným poradcem a podobně.
Místo "kojeňáků" dětská centra ?
Úředníci proto chystají řadu změn, které mají chyby v systému z padesátých let, kdy komunisti vzali děti z pěstounských rodin a umístili je do ústavů, napravit. Jedním z kroků je zrušení kojeneckých ústavů a jejich přeměna na dětská centra, kterou připravuje ministerstvo zdravotnictví. Zákon o dětských centrech bude navazovat na zákon o zdravotnických službách, který má začít platit od nového roku. V současnosti kojenecké ústavy změnily zatím jen název, to hlavní ale mají před sebou.
"Dětská centra, jak je tomu ve světě, napomáhají prevenci v dané oblasti tím, že nabízejí regionálně a časově dostupnou odbornou pomoc se zaměřením na maximalizaci poskytování služeb formou ambulantní a minimalizaci poskytování služeb pobytových," vyzdvihuje přednosti záměru Iva Truellová z Odboru zdravotních služeb ministerstva zdravotnictví.
Představa resortu je taková, že z lůžkové části kojeneckých ústavů zbude jen nezbytné minimum. K němu se dobuduje ambulantní část, ve které bude odborný personál, který se dnes stará o miminka v "kojeňáku", poskytovat ambulantní a poradenské služby. Ústavy, které dnes řeší až následky, se tak ve větší míře budou zabývat prevencí problémů, které vedou k umístění dítěte do ústavu. "Musíme se ale ještě domluvit s ostatními resorty," dodává Truellová.
Více pěstounů a podpory rodinám
A zde by mohl nastat problém. Ministerstvu práce a sociálních věcí se totiž myšlenka dětských center příliš nezamlouvá - prý jde jen o přejmenování jedné instituce. "Ta jednání na úrovni náměstků probíhala jinak," podivuje se nad informací z ministerstva zdravotnictví Miloslav Macela. "Cíl transformace je jasný - aby tady neexistovala zařízení, kam by se umísťovaly velmi malé děti, protože to velmi škodí jejich vývoji," připomíná.
Ministerstvo práce se spíše než myšlence dětských center přiklání k podpoře pěstounských rodin. Náhradní rodinná péče je nejen lepším řešením pro dítě, ale i efektivnějším opatřením pro stát. Zatímco na dítě v dětském domově vydá stát měsíčně téměř 40 tisíc korun, na dítě v pěstounské rodině jen 9 tisíc. A nejlevnější je prevence. Podpůrné služby pro rodiny v krizové situaci přijdou státní kasu v přepočtu na dítě na 4 tisíce korun za měsíc.
Ministerstvo práce proto chystá novelu zákona o sociálně právní ochraně dětí, která upravuje jak pěstounskou péči, tak služby pro rodiny i práci sociálních pracovníků. V platnost by měla vstoupit v dubnu příštího roku.
Pozadu nezůstává ani ministerstvo školství, které se na péči o ohrožené děti taktéž podílí. Plánuje dát střediskům výchovné péče, kam docházejí rodiče s dětmi s výchovnými problémy (např. záškoláctví, kouření, agresivita), větší kompetence i nový status. Jako školská poradenská zařízení budou intenzivněji spolupracovat se školami a poskytovat poradenské služby ambulantní formou. Rodiny tak budou moci vyřešit problémy bez toho, aby dítě skončilo například ve výchovném ústavu. "Chceme zamezit odtržení dítěte z jeho rodinného a školního zázemí a řešením problémů ambulantně snížit počet dětí v pobytových zařízeních ústavní péče," vysvětluje Blanka Hrbková-Hrudková z MŠMT.
Všechna tři ministerstva zároveň spolupracují na strategii péče o ohrožené děti, která by měla být předložena vládě ke schválení ještě v tomto roce.
