Poprvé se svatba českého architekta minulý týden ocitla v hlavních titulcích českých médií. Sám ženich Jan Kaplický však nejásá: marné je zatím jeho toužení vztyčit nad Vltavou čtyřicetimetrovou chobotnici. V cestě mu stojí dost záhadné běsnění politiků vládnoucích metropoli a snaha vyhostit ho z Letné – dál od Pražského hradu.
Znám od něj i lepší díla, než je Národní knihovna na Letné, ale pořád by to byla úžasně zajímavá stavba, říká historik architektury Zdeněk Lukeš. A co když se Kaplického chobotnice stane emblémem Prahy, který se bude skvostně vyjímat nanejvýš na pohlednicích, čepicích a trikách – při záběrech z výšky, v záři zapadajícího slunce, skrz stromy v parku? A při bližším kontaktu půjde o modernistickou blamáž pyšně trčící do nebe, jež pěšáka odpuzuje nepřívětivým přízemím, které zoufale obchází ve snaze najít dveře? „Myslím, že tohle nehrozí. Já bych do takového rizika rozhodně šel,“ obhajuje stavbu Lukeš.
Blahosklonná lhostejnost, střižená zvědavostí, co vlastně „ten bláznivej Anglán“ na Letné zamýšlí. Asi tak se dala ještě před několika dny shrnout tuzemská nálada vůči chystanému blobu; nepočítaje v to snobské publikum („ta ostuda, nemít tu něco od Kaplického!“) či zanícené odpůrce (mluvící o „chrchlu“, „slizu“, „hlenu“). Pro chobotnici je podle pátečního výzkumu agentury STEM šedesát procent Pražanů, podporuje ji také většina voličů ODS. Očekávání, jak bude nová dominanta na Letné skutečně vypadat, však půl roku po vyhlášení výsledků soutěže vzalo zasvé. Co to do pražských politiků najednou vjelo?
Efektní gól rukou
Je to už trochu nuda, ale pominout to nelze: výběr vítězného návrhu neproběhl férově, o tom nemůže být sporu. Komise odsoudila do role statistů stovky zúčastněných týmů, které vzaly vážně zákaz umístění knih do podzemí. Tato podmínka se sice v zadání pro první kolo ocitla nesmyslně (vltavská povodeň na Letné nehrozí), nicméně sešněrovala konkurenty Kaplického. Z návrhů, které se dostaly do druhého kola, ten od Kaplického jako jediný uvedenou podmínku nesplnil. Ředitel knihovny Ježek na ní náhle netrval, porotu prý přesvědčilo autorovo unikátní technické řešení (podzemní robotická obsluha); takové systémy dnes však nabízí kdejaký katalog určený projektantům logistických hal.
Ve spravedlivé soutěži by musela být chobotnice vyloučena. Zatímco ostatní koumali, jak dostat miliony knih do nadzemních podlaží, Kaplický mohl díky porušení zadání okouzlit komisi na první pohled křehkou a nehmotnou skořepinkou.
„To je totéž, jako když dal v roce 1986 Diego Maradona na světovém šampionátu Angličanům gól rukou. Spousta fotbalistů přece umí dát gól rukou, ale nedělá se to a rozhodčí jsou tam od toho, aby tomu zabránili,“ říká architekt Jan Stempel, který zasedal v porotě řady domácích soutěží.
Celý článek si můžete přečíst v novém vydání časopisu Týden.
Foto: www.tunelblanka.ctz
