Soud ve švýcarské Bellinzoně ve čtvrtek shledal vinnými Jiřího Diviše, Antonína Koláčka, Marka Čmejlu, Petra Krause a Oldřicha Klimeckého v kauze Mostecké uhelné společnosti (MUS). Uložil jim nepodmíněné tresty vězení od roku a čtyř měsíců do čtyř let a čtyř měsíců.
Všichni bývalí majitelé a exmanažeři MUS byli uznáni vinnými z podvodů a praní špinavých peněz. Soud rovněž dospěl k závěru, že transakce kolem MUS způsobily českému státu škodu zhruba dvě miliardy korun. České ministerstvo financí rozsudek, který je zatím nepravomocný, přivítalo. Obžalovaní trvají na své nevině.
Krausovi a Koláčkovi, kteří byli přítomni v soudní síni, soudce okamžitě přidělil policejní doprovod. Pozdě večer nicméně soud rozhodl, že nemusejí nastoupit do vazby. Důvodem je skutečnost, že Česko i Švýcarsko jsou signatáři Evropské úmluvy o vydávání. Odsouzení navíc dali najevo, že se nemíní vyhýbat trestu.
Diviš, Čmejla a Klimecký se ve čtvrtek k soudu nedostavili a šestý obžalovaný - 86letý Belgičan Jacques de Groote - dostal pouze peněžitý trest.
Koláček byl odsouzen ke čtyřem letům a čtyřem měsíců vězení, Klimecký ke třem rokům a jednomu měsíci, Kraus ke třem letům vězení, z toho k jednomu roku a čtyřem měsícům nepodmíněně. Diviš dostal tři roky a deset měsíců a Čmejla čtyři roky. Všichni zároveň dostali různě vysoké podmínečné peněžité tresty. Soud se nakonec rozhodl pro mírnější potrestání, než požadovala prokuratura.
Advokátka obžalovaných Karolina Zelenková prohlásila, že její klienti trvají na tom, že jsou nevinní. "Po doručení písemného vyhotovení rozsudku zvážíme veškeré možnosti, jak dnešní rozhodnutí zvrátit u odvolacího soudu," uvedla Zelenková.
Koláček před soudem řekl, že je verdiktem překvapen. Nepočítal jsem s tím, uvedl, když vysvětloval, proč chce odklad nástupu trestu. Prohlásil, že vzhledem k pro něj překvapivému verdiktu si nepřipravil obchodní ani rodinné záležitosti. Zároveň upozornil, že ho čeká operace močového měchýře.
Kraus prohlásil, že se nemíní vyhýbat pravomocnému trestu a že chce jen trochu času k uspořádání svých záležitostí.
MUS vznikla v listopadu 1993 spojením tří bývalých státních dolů. Část jejích akcií byla privatizována a další část stát rozdal městům a obcím. V květnu 1998 za úřednické vlády Josefa Tošovského český stát ztratil nad MUS kontrolu, když doly ovládla americká společnost Appian Group, která skoupila volně dostupné akcie MUS prostřednictvím firmy Investenergy. V červenci 1999 vláda Miloše Zemana prodala firmě Investenergy zbylý státní podíl v dolech za 650 milionů korun.
V červnu 2005 začala švýcarská policie prověřovat podezření, že z MUS byly nelegálně vyvedeny peníze, které byly následně vyprány ve Švýcarsku. V této souvislosti švýcarské úřady zablokovaly kolem 600 milionů švýcarských franků (asi 12,5 miliardy Kč). Žaloby z praní špinavých peněz a dalších machinací padly předloni.
Předseda tribunálu Jean-Luc Bacher ve čtvrtek po vynesení rozsudku řekl, že soud bral v úvahu vysokou škodu způsobenou klamnými machinacemi kolem MUS českému státu, který v roce 1999 prodal skoro polovinu akcií za 650 milionů korun. Tato částka byla podle soudu nepřiměřená a České republice vznikla škoda 97 milionů švýcarských franků (asi dvě miliardy korun).
Při určování trestů hrála podle Bachera roli míra podílu odsouzených na podvodech. Klíčovou roli hráli zejména Koláček, Čmejla a Klimecký, kteří získali při pochybných operacích velké prostředky. Diviš, jenž zakládal ve Švýcarsku společnosti používané při ovládnutí MUS, hrál menší úlohu a byl spíše nástrojem, řekl soudce.
Důležitou roli hrál podle Bachera i Kraus, ale vzhledem k tomu, že se z celého podniku stáhl již v roce 2002, jeho podíl na praní špinavých peněz byl nejslabší.
Bacher oznámil, že o osudu asi 600 milionů švýcarských franků zadržených na účtech odsouzených ve Švýcarsku se rozhodne později. Podle Bachera soud toto rozhodnutí zveřejní zřejmě na přelomu listopadu a prosince.
Odsouzení se mohou do 30 dní odvolat k nejvyšší švýcarské soudní instanci, Federálnímu tribunálu.
Čtvrteční verdikt rovněž ukládá peněžité tresty s odkladem na dva roky: Klimeckému 10.250 švýcarských franků (212 tisíc korun), Koláčkovi 11.970 franků, Krausovi 8600 franků, Divišovi 63.750 franků, Čmejlovi 40.500 franků a de Grooteovi 75.900 švýcarských franků (1,6 milionu korun).
"Ministerstvo financí hodnotí pozitivně, že švýcarský soud vyhověl obžalobě, tím lépe, že nepodmíněně. Ještě významnější je, že i z trestného činu podvodu ke škodě státu, to jen dokládá naše tvrzení," uvedl mluvčí českého ministerstva financí Ondřej Šrámek. Ministerstvo se podle něj podrobněji k rozsudku vyjádří později.
"Je skutečně podivné, že justice v České republice, na rozdíl od té švýcarské, v této kauze divoké privatizace zatím žádného výsledku nedosáhla," komentoval rozsudek pro on-line deník TÝDEN.CZ předseda ČSSD Bohuslav Sobotka.
Státní zástupce z olomouckého vrchního státního zastupitelství Petr Šereda, který má kauzu MUS v Česku na starosti, ve čtvrtek řekl, že rozhodnutí švýcarského soudu berou na vědomí. "Rozhodnutí švýcarského soudu potvrzuje, že i ta právní konstrukce, se kterou jsme přišli v České republice, je správná a že nešlo o mylný názor," poznamenal Šereda.
