Muž, jenž třináct let honil ty nejnebezpečnější české zločince a kterému většina politiků nemohla přijít na jméno, se stal letos ministrem vnitra. To je pozitivní zpráva. Ale splní Jan Kubice očekávání? Bude policie opravdu pracovat stylem "padni komu padni"? Kubice odpovídal v rozhovoru pro časopis Instinkt.
Zastavilo se prorůstání organizovaného zločinu do politiky, nebo to pokračuje i po vašem nástupu?
Myslím, že to pokračuje.
Co můžete jako ministr vnitra udělat, aby policie šetřila jakýkoli případ "hlava nehlava"?
Zaprvé vydám signál, že já do ničeho nijak zasahovat nebudu, a taky nezasahuji. A zadruhé, jak se to dá zlepšit – že si policie dokončí svou reformu podle sebe. Ne že jí to někdo naordinuje. A na této reformě teď pracuje komise, ve které jsou tři krajští ředitelé a z každého vyššího stupně řízení zástupce. Tato komise má zmonitorovat management Policie ČR a hledat jeho rezervy.
A myslíte si, že policisté už teď cítí, že mohou jít do jakékoli kauzy? Že mají podporu vedení?
To je zajímavá otázka, protože deziluze policistů je stejně hluboká jako deziluze občanů. To
znamená, že ti lidé jsou samozřejmě opatrní. Je to zase o úloze osobnosti v dějinách. Buď tam jsou dva tři lidi, kteří jsou stateční, anebo tam jsou nekvalitní lidi, kteří to vedou od desíti k pěti nebo jako medvěda v cirkusu.
A nemohou si ti kvalitní policisté říkat "No jo, teď je tam Kubice, ale za dva roky přijde na vnitro nějaký stranický ministr a ten by nám to spočítal, kdybychom teď na něco nebezpečného kápli"?
Když takhle někdo uvažuje, tak se nikdy nemůže dostat na špičku týmu.
Opravdu?
Nebo ho tam dají úmyslně, ale takový člověk tam v žádném případě nemá co dělat.
Může teď policie vyšetřovat politické kauzy zcela bez obav? Drobil, Bárta, Dalík, Gross...
Z mé strany má stoprocentně volnou ruku.
A mají policisté na něco takového dostatek odvahy? Nebojí se, že by se jim to mohlo v budoucnosti nevyplatit?
Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Proto jsem hovořil o tom, že každý velký případ táhnou dva tři kvalitní detektivové, kteří jdou s kůží na trh. S mozkem, srdcem a kůží.
S vaším příchodem na vnitro jsou spojena velká očekávání – že teď se práce policie zlepší, že teď konečně chytne nějakou velkou rybu.
Samozřejmě že cítím určité očekávání od lidí, ale není to tak, že by se někdo stal ministrem vnitra a za půl roku by se Česká republika změnila v království boží. Tak to není. Je to dlouhodobý proces.
Dříve jste tvrdil, že policie u nás není nezávislá, že si do ní politici dosazují svoje lidi. Platí to stále, nebo se to s vaším příchodem najednou změnilo?
Pokud to dnes není pravda, tak se snažíme, aby nebylo pravděpodobné, že se takové věci budou dít třeba i za rok. I na tom pracuje ta zmíněná komise. Za nikoho bych ale nedal ruku do ohně. To v žádném případě.
I tato vláda nechala vyměnit celé vedení policie a o post policejního prezidenta se bojovalo jako o život. Dokonce kvůli němu málem vláda padla. To o něčem svědčí, ne?
To je takový kolorit doby. Každá vláda mění policejního prezidenta. To se stalo v naší zemi zvykem. Já, jak jste si asi všiml, jsem policejního prezidenta nevyměnil. Nechal jsem tam pana plukovníka Lessyho.
Celý rozhovor si přečtete v časopisu Instinkt, který vyšel 15. září.
