Průvodce po hradě Lipnici z roku 1900 směle tvrdí: "Kdo staré ty trosky spatřil, nikdy nezapomene!" Platí to pořád. 1 Zříceninu miloval i Jaroslav Hašek, který v městečku pod hradem psal Švejka. A dodnes tu žijí Haškovi potomci.
Ke vznešené a zdáli viditelné lipnické zřícenině míříme okresní silnicí od Humpolce přes vesničku Kejžlice, za níž se po pravici objevuje rybník Kamenná trouba. Odbočíme na úzkou asfaltku lemující hráz a chvíli se kocháme přírodní rezervací, kde se během tahu zastavuje i orel mořský. Více nás teď ale zajímá, že se v rybníku koupával Jaroslav Hašek (1883-1923), autor Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války, nejslavnější a nejpřekládanější knihy v dějinách české literatury, která si dobyla místo mezi světovou klasikou.
Pohádková kulisa
Hašek se do Kamenné trouby ponořil třeba v létě 1922, tehdy s bohémským přítelem, básníkem Gustavem Opočenským. Dnes rybník turisty ani domorodce neláká, uprostřed lesů mezi Lipnicí a Radostovicemi mají lepší koupání - "mořská oka", tedy zatopené lomy s průzračnou vodou, v nichž se za Haška ještě těžila žula. To už od Kamenné trouby stoupáme zákrutami ke kamenným kulisám na kopci. A čím blíže ke zřícenině, tím více se propadáme do minulosti. Lipnické podhradí totiž tvoří staletími nepříliš dotčené křivolaké uličky, maloměstské náměstí rozložené v prudkém svahu a gotický kostelík sv. Víta.
Titěrnost staveb v kontrastu s mohutným hradem dojme každého výletníka, zvláště brzy ráno a bez davů turistů působí celá Lipnice jako filmová kulisa k romantické pohádce.
"Obraz malebných rozvalin patří na nás z tvrdé skály a láká obraznost naši zpět do zašlých dob," psal o hradu stejně nadšeně už průvodce z roku 1900, který ve prospěch rozvoje turismu na Lipnici sepsal František Kořínek. V pražské Národní knihovně jsme si fotokopii knížečky opatřili záměrně, právě z ní totiž mohl čerpat informace o dějinách hradu a podhradí i Jaroslav Hašek.
Haškovy performance
Geniální autor a zároveň těžký alkoholik byl vydavatelem Švejka "uklizen" na odlehlou Lipnici v srpnu 1921. Věřil, že sto kilometrů od žižkovských výčepů by nezkrotný živel mohl dokončit rozepsaný sešitový román, jehož první díly měly slušný čtenářský ohlas. Hašek sice v místním hostinci U České koruny na Švejkovi pracoval, neustále se ovšem rozptyloval. Třeba dějinami hradu, do nějž se zakoukal a na němž pořádal i četné "performance", mimo jiné pijáckou slavnost, o které svému vydavateli podal dost ironickou zprávu: "V pondělí uspořádal jsem na hradě ohromnou rytířskou slavnost, kde se tak strašně vožrali, že spadl z mostu hradního jeden učitel a zlámal si vaz. Teď byla jeho vdova u mne a chce, abych jí nějak uhradil útraty s pohřbem. Dal jsem jí jeden exemplář Švejka, abych zmírnil její bol a žal."
U hradeb platíme vstupné a kráčíme rozlehlou zříceninou v Haškových stopách. Mistrovi se tu líbil hlavně hradní mázhaus, zachovalá část s klenutými místnostmi. Občas tu i tvořil: "Zde píši v naprostém klidu nějaké věci," poznačil si tady Hašek.
CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYŠLO V PONDĚLÍ 12. ZÁŘÍ.
