Poslanci včera pustili do druhého čtení vládní návrh zákona, který zavádí přímou volbu prezidenta. Má projít? Potřebujeme přímou volbu? Potřebujeme vůbec prezidenta?
Ne. Ne. Ne. Tak znějí logické odpovědi na ony tři otázky. Prezident měl smysl v letech po sametové revoluci. A to jedině díky značné osobní autoritě Václava Havla. Prezident-disident byl po čtyřiceti letech totality terno.
Dnes je to jinak. Ve společnosti sílí touha po "morální autoritě". Je naprosto jisté, že zákonodárci žádnou morální osobnost nezvolí. Takže to vypadá, že by to měl vzít do rukou "lid" a zvolit si svého bůžka. Jenže ten nový lidový svatý, pokud by přímá volba náhodou prošla, nebude vládnout v prezidentském systému. Nebude mít pravomoci šéfa země. Tak na co ho volit přímo? Marnost nad marnost.
Je to taková politická finta, jak zařídit, aby lidé měli pocit, že tu něco rozhodují. Zvolí si svého prezidenta. Bude to ale skutečně "jejich člověk"? Ne. Přímá volba bude tyjátr, soutěž reklamních agentur. Nevyhraje morální autorita, ale pán či paní, kteří budou mít nejsilnější finanční zázemí. Pravděpodobnost, že to bude normální občan (nikoli produkt kmotrů, lobbistů, partajníků atd.) je malá.
A co to, proboha, vůbec je, ta morální autorita? Kněz? Filozof? Poustevník odmítající konzum? Proč by někdo takový měl kývnout na Hrad? Z podstaty věci je to blbost. Na morální autoritu zapomeňme, máme jich dost mezi sebou a pilně na ně kašleme. Jejich teritorium končí před vchodem do Teska, do Strakovy akademie a samozřejmě i do parlamentu.
Komické na vládním návrhu je to, že opozice s předlohou nesouhlasí. A přece ji vláda do dolní sněmovny strká, cpe. Aby mohla za pár týdnů říct: My jsme to slíbili, my jsme to chtěli, ale socialisté nám to zase zkazili. Jejich vina, nikoli naše. (Bez opozice nelze ústavní změny prosadit.)
Funguje zde dokonale princip nedohody. Politici z pozice a opozice se odmítají dohodnout v náš prospěch. ČSSD žádá jisté zásadní změny – třeba trestní odpovědnost hlavy státu. Obecně řečeno chce změnit prezidentovy pravomoci. Což není nelogické – přímo volená hlava země má to, čemu politici říkají "silný mandát"; je to takový jejich sen mít silný mandát. Jenže změny pravomocí se budou křížit s naším pluralitním systémem. Začnou se mixovat dva systémy. Prezident zákonitě začne bojovat s vládou ještě víc než dnes.
Přímá volba sněmovnou a Senátem asi neprojde. Je to jen hra. Partaje si nebudou chtít nechat vzít to tučné sousto – svého prezidenta. (I když Havel nebyl ničí prezident a Klaus ve svém druhém období také není.)
Podstatné (v době škrtací vlády) je něco jiného: prezidenta nepotřebujeme, je přepych. Smysl má buď změnit systém na prezidentský, nebo Hrad škrtnout.
