Nepředstavitelný osud
Marcela: Zasvětila život pomoci ostatním. Teď ji potřebuje sama!

S Marcelou Rebernakovou se život nemazlil. Přesto poslední roky života zasvětila pomoci ostatním. Díky znalosti autismu a zákonů pomohla desítkám lidí. Nakonec je to ona, kdo nakonec potřebuje pomoc. Bojuje se smrtelnou nemocí a bojí se o budoucnost svého těžce postiženého syna Erika. Sama už se o něj nedokáže postarat, a tak hrozí, že ho bude muset dát do ústavu.

První rána přišla před osmi lety. Vytouženému synovi byly dva roky a lékaři mu diagnostikovali těžkou formu autismu a mentálního postižení. To ale Marcelu nezlomilo. Vzdala se práce u divadla a svůj život zasvětila péči o syna a také pomoci ostatním matkám, které vychovávají autisty. Pomáhala jim s orientací ve složitých zákonech, v hledání k cest k přídavkům na péči, a také s těžkou komunikací s posudkovými lékaři i se zakládáním center pro malé autisty. Pak ale přišla druhá rána: Lékaři jí před dvěma lety diagnostikovali rakovinu.

Nastoupilo kolečko chemoterapií a bezesných nocí. Dlouhá léčba ale nezabrala a z úst lékaře si vyslechla ten nejhorší ortel. "Lékař ukončil léčbu s tím, že oficiální medicína pro mě už nemá prostředky a že si mám jít uspořádat svoje věci domů," popisuje zlomeným hlasem paní Marcela.

Nyní spoléhá na dostatek odpočinku a také na přátelé, kteří jí se vším pomáhají. Naději stále neztrácí: "Já vůbec nevěřím v to, že by nějaká šance nebyla. Snažím se pochopit, proč ty bolesti vznikají, a nějak si ulevovat."

Nejdůležitější pro ni stále zůstává syn Erik a to, aby neskončil v ústavu. Nemá totiž už dost sil, aby náročnou péči o něj zvládla sama. Její kamarádky a ženy, kterým v minulosti pomohla, pro ni a jejího syna proto uspořádaly sbírku.

"Snažíme se nasbírat co nejvíc, aby její syn Erik mohl zůstat s maminkou doma. "Peněz bude potřeba hodně, protože asistence je velmi drahá, minimální částka je tisíc korun na den," říká Monika Rejsková.

Kromě hlídání je třeba, aby Erikovi někdo vařil a také ho vozil do vzdělávacího střediska a zpět. Marcela má naději, že její desetiletý syn bude dál vyrůstat v teple domova. "Jsem strašně ráda, že mám okolo sebe přátele, kteří mi v tak těžkou chvíli věnují jakoukoli pozornost," svěřila se v reportáži TV Barrandov.

Marcela zatím odmítá boj s časem vzdát. Věří, že se jí s pomocí lidí podaří desetiletého handicapovaného syna aspoň na nějaký čas zabezpečit. To je teď její největší starost.