Na smuteční výzdobu Prahy po smrti T. G. Masaryka byly použity čtyři kilometry černé látky a jeden a půl kilometru černého sametu. Pohřební průvod s ostatky prezidenta kráčel Prahou 21. září 1937 více než pět hodin.
Kdo čekal černý kočár zlatem vykládaný, v jakém byl na poslední cestu vypraven císař František Josef I., byl při smutečním průvodu s ostatky T. G. Masaryka možná trochu zklamán.
"Nebyl to zlatý a pompésní pohřební povoz, v jakých bývají hlavy států odváženy na poslední cestě, ale byla to prostá dělová lafeta. Těžko by bylo lze nalézti charakterističtější výraz pro jeho prostý postoj k nejzávažnějším věcem. Jel Václavským náměstím až příliš střízlivý, bez květin, bez věnců, o jednoduché rakvi jako voják a přece zahalen v to nejkrásnější: ve státní vlajku," popisoval pohřební povoz reportér pražské Národní politiky.
Dělová lafeta přitom poveze zítra ráno na poslední cestu i Václava Havla.
Klaus by klidně mohl projev opsat od Beneše
Psalo se 21. září 1937. V devět hodin ráno se ve Sloupové síni Pražského hradu u rakve s ostatky T. G. Masaryka naposledy střídali zástupci různých společenských tříd či spolků. "Kováky vystřídala selská jízda a při dalším střídání přišli na řadu italští legionáři," poznačil si reportér Národní politiky.
O půl desáté se rozezvučely zvony v katedrále sv. Víta a k rakvi přistoupila Masarykova rodina. Přesně za pět minut deset zazněl povel: "Na druhém hradním nádvoří ozval se povel podplukovníka Hofmana K POCTĚ ZBRAŇ! Tento povel byl znamením, že šest generálů vzalo na svá ramena rakev s ostatky prezidenta Osvoboditele."
Rakev ze Sloupové síně vynesl mimo jiné armádní generál Rudolf Viest, později jeden z vůdců Slovenského národního povstání. A také generál Lev Prchala, jenž za války v britském exilu ostře vystupoval proti politice prezidenta Beneše, takže ho exilový prezident za trest postavil mimo vojenskou službu. Generálové uložili rakev na katafalk před Matyášovou bránou. Bylo deset hodin. "V té době silný vítr rozevlál všechny prapory a vlajky a také baldachýn natažený nad smuteční branou," líčil reportér.
Pět minut po desáté zahájil proslov prezident Edvard Beneš a mimo jiné řekl slova, která by mohla klidně zaznít i na pohřbu Václava Havla: "To, co dnes žije Evropa, ta směs bojů, režimů, revolucí, duševních rozvratů politických, sociálních, národních a mezinárodních hnutí, mravních a filosofických konfliktů - to všecko je problematika Masarykovy osobnosti. A že to pochopil, že podle toho jednal, je to, co ho činí velikým. Nic z toho, co dnes prožíváme, ho nepřekvapilo, nic ho nezastihlo duševně a mravně, vědecky a filosoficky nepřipravena, nic jím neotřáslo a nic ho z jeho životní, ocelové pevné a logicky přímé dráhy až do posledních chvil před smrtí neodvedlo."
Na čele generál Syrový s tasenou šavlí
Po svatováclavském a husitském chorálu se přesně v 10 hodin a 45 minut vydal pohřební průvod na cestu Prahou. "V jeho čele jel generální inspektor československé branné moci armádní generál Syrový, s černou páskou na pravém oku, s československými vyznamenáními na prsou, s přilbou na hlavě, s tasenou šavlí." Hned za rakví kráčel prezidentův syn Jan Masaryk a vnuci Herbert a Leonard.
Dělovou lafetu táhlo šestispřeží, po stranách lafety pochodovalo šest prostých vojínů různých národností: Čech, Němec, Slovák, Rusín, Žid… "Byli vybráni u pěšího pluku tak, aby zastupovali všechny národnosti žijící v Československé republice." Hrad opustil pohřební průvod severní bránou a mířil k Bílkově vile. Špalír to byl nekonečný a mimo jiné v něm pochodovalo 1620 mužů pěchoty a 272 dragounů na koních. Nad Pražským hradem v tu chvíli kroužila vojenská letadla. Průvod mířil dolů do města serpentinami Chotkovy ulice. "Lidé stojící v prvních řadách špalírů vytrvali tam na sedátkách, bedničkách a schůdkách, zahaleni za nočního chladu v šálech, přikrývkách a dokonce i v novinách, již od večerních hodin," zjistil v ulici publicista Národní politiky.
Posvátné ticho a klid
Následně se zástup převalil přes Mánesův most. "Na staroměstském předmostí Mánesova mostu stojí vedle legionářů skupina osleplých vojínů, naproti zaujal místo pěvecký sbor Křižkovský, který se s prezidentem loučí Foersterovým sborem Oráč." V budově Rudolfina tehdy sídlil parlament a generál Syrový v čele průvodu prošel kolem sněmovny v 11 hodin a 42 minut.
Teprve pět minut před polednem průvod dorazil Pařížskou ulicí na Staroměstské náměstí. Pod orlojem stáli zastupitelé města Prahy i poslanci hodonínské radnice, tedy zástupci Masarykova rodiště. "Na radniční věži tlukou hodiny poledne. Dojímavé, posvátné ticho a klid, trvající půl minuty přerušoval jen neklidný kůň. V tom okamžiku rozlehly se z balkonu radnice první takty Prausova Chorálu Čechů, který pod taktovkou profesora Spilky zapěl pěvecký sbor Smetana."
Vstup na Václavské náměstí střežily skupiny horníků, sladovníků, mlynářů a kominíků. Na přesně určených místech na Václavském náměstí čekali na poslední rozloučení s prezidentem zástupci německých i českých tělocvičných spolků, baráčníci i řezníci, delegáti Zemské hasičské jednoty, Svazu junáků a skautů i mnoho dalších. "Obecenstvo zachovalo nejhlubší ticho, a když ve 13.15 na okamžik stanula rakev před museem, uklánělo se všechno v hlubokém smutku."
Vlak pomalu se rozjíždí, tlumeně duní kola…
Ve 13.35 dojela lafeta před pražské hlavní nádraží a generál Syrový zahájil vojenskou přehlídku.
"Během defilé vznášejí se nad pochodujícím vojskem letadla. Napřed skupina lehkých bombardovacích, pak skupina těžkých bombardovacích a jako poslední skupina stíhaček - celkem 192 letadel." Prostor také ohlušil rachot těžkých děl. Následně zazněla hymna a šest legionářů sejmulo rakev z lafety a odneslo do budovy nádraží. Rakev s ostatky Václava Havla sice také bude v rámci středečního smutečního průvodu uctěna vojenskými poctami na Loretánském náměstí, o přítomnosti letadel na pražském nebi se ale armáda zatím nezmiňuje.
Smuteční vlak se rozjel v 15 hodin a 15 minut, aby zamířil do Lán, kde byl T. G. Masaryk ještě tentýž den pochován. V salonním voze seděli prezident Beneš i Masarykova rodina. "Vlak pomalu se rozjíždí, tlumeně duní kola. Osvoboditel opustil navždy půdu hlavního města…"
