Města v Česku k řešení situace lidí bez domova používají nejčastěji sociální práci. Výstavbu či rekonstrukce bytů a poskytování levnějšího bydlení volí naopak nejméně. Vyplývá to z výzkumu ministerstva práce, do něhož se zapojilo 221 z 227 obcí s rozšířenou působností a pražských obvodů. Bez střechy nad hlavou, v ubytovnách či azylových domech bylo 68 500 osob. Dalších 119 tisíc lidí žilo v provizorním bydlení, neobyvatelných a přelidněných bytech, u přátel nebo jim hrozilo vystěhování.
"Většina osob, kterých se bezdomovectví týká, jsou osoby místní - s trvalým pobytem v územní působnosti obcí s rozšířenou působností," uvedli autoři zprávy. Výjimku tvoří jen Praha, Středočeský kraj a Plzeň.
Mezi obce s rozšířenou působností patří bývalá okresní města, řada menších měst a pražské městské části. Na dotazníky ve výzkumu odpovídali jejich sociální pracovníci a kurátoři. Podle nich jsou nejčastější příčinou bezdomovectví dluhy, závislost na alkoholu a nezaměstnanost.
Nejvíc lidí, jimž hrozí ztráta bydlení či žijí v nevhodných podmínkách, bylo v Moravskoslezském kraji. Sociální pracovníci jich tam odhadují 28 tisíc. Následoval Ústecký kraj se 14 tisíci. Naopak na konci žebříčku byl Královéhradecký kraj s 2000 lidí v bytové tísni. V Česku na tisícovku obyvatel připadá zhruba 12 osob s ohroženým bydlením. V Karlovarském kraji jich bylo téměř 33, v Královéhradeckém pak čtyři.
Mezi lidmi bez střechy nad hlavou se ocitli i mladí po odchodu z dětských domovů či lidé po propuštění z nemocnice nebo vězení. Nejvíc lidí bez domova bylo v Moravskoslezském kraji a v Praze, a to 13 800 a 9 500. Téměř čtvrtinu všech bezdomovců tvořily ženy, 12 procent děti a desetinu lidé nad 65 let.
Podle zprávy města nejčastěji k řešení problému bezdomovectví používají sociální práci. Zmínilo ji 95 procent dotázaných. Jako druhý nástroj uvedli sociální pracovníci a kurátoři činnost odborů na ochranu dětí (OSPOD). Třetí nejvyužívanější metodou bylo sociální poradenství.
K výstavbě obecních bytů přikročila čtyři procenta měst, k rekonstrukci bytového fondu desetina a k zajištění nízkonákladového bydlení 12 procent. Mezi nástroji, které dotázaní označili za "nejčastěji chybějící", byla výstavba obecních bytů, nízkonákladové bydlení a krizové ubytování.
Budování nových bytů chybí nejvíc městům v Královéhradeckém kraji a na Vysočině. Levnější bydlení a krizové ubytování postrádají hlavně místa na Vysočině a v Olomouckém a Zlínském kraji. Podle zprávy výsledky naznačují, "jakým směrem by se mohla ubírat budoucí opatření". Autoři doporučují mimo jiné rozvíjení prevence, posílení počtů sociálních pracovníků a terénní práce a vznik sociálního bydlení v každé obci. "To zahrnuje jak výstavbu nového bytového fondu, tak i rekonstrukci a obnovu bytového fondu obcí," uvádí zpráva z výzkumu.
Sobotkův kabinet ve svém programu a v koaliční dohodě uvedl, že zákon o sociálním bydlení připraví a prosadí. Slib nesplní a norma se do voleb nepřijme. Původně měla přitom platit od letoška, přípravy se ale kvůli neshodám v koalici protáhly. Proti navrhované podobě se postavila ve Sněmovně i opozice. Výhrady měli také koaliční poslanci.
Podle původní verze zákona měly mít obce určité procento sociálních bytů, povinnost ale z návrhu vypadla. Podle předlohy se tak radnice mohly rozhodnout, zda budou obyvatelům sociální bydlení přidělovat. Pokud by nechtěly, měl se místo nich o lidi v tísni postarat Státní fond rozvoje bydlení.
Po přijetí zákona volala Platforma pro sociální bydlení, která zastřešuje experty a organizace na pomoc potřebným. Podle jejích zástupců by obce určité procento sociálních bytů mít měly. Na bydlení by měli dosáhnout také senioři v tísni, samoživitelé a samoživitelky s dětmi či početné rodiny. Připravená norma se nelíbila Sdružení nájemníků ČR (SON). Podle jeho vedení by neměl vznikat zákon o sociálním bydlení, ale o bydlení dostupném.
