"Na pokrok moc nevěřím, a na ten v umění už vůbec ne. To, že Odyssea byla napsaná před třemi tisíci let, neznamená že by dnešní autoři, poučeni tolika lety, psali lépe. Umění není kumulativní záležitost jako třeba technika. Ani skvělé hodinky z roku 1715 neměří čas tak přesně jako ty průměrné z roku 2010.
Ale v umění se z ničeho nepoučujeme, to se tvoří stále znovu. S cizí ženou v cizím pokoji je skladba, která oslovovala před dvaceti lety, oslovuje dnes a bude oslovovat za padesát let. Ti, kteří se probudí vedle své manželky a budou mít pocit 'Co je tohle proboha za ženskou?' se totiž najdou vždycky."
Proč je pro Michala Horáčka zajímavé pořád zkoušet něco nového a vyhýbá se těm, kteří jsou přesvědčeni, že vědí jak na věc?
Co ho baví na psaní villonských balad.
Proč podle něj absolventi SuperStar nemají co zpívat?
Co vedlo k tomu, že se s Petrem Hapkou jako autorská dvojice ani po letech nerozešli?
Proč se domnívá, že ke zklamání ve společnosti není dnes důvod?
Na tyto a mnohé další otázky odpovídá Michal Horáček v rozhovoru v nejbližším vydání časopisu TÝDEN. Na stáncích od pondělí 13. prosince.
