Vážení a milí čtenáři!
Máme za sebou dvě zcela zásadní rozhodnutí, která ovlivní život v této zemi. Tím prvním je odsouzení Víta Bárty a Jaroslava Škárky. Velmi zjednodušeně lze říci, že soud rozhodl jasně: strana Věci veřejné měla ve svém čele člověka, který uplácel. A v dnešní složité době jsou určitá zjednodušení velmi trefná. Přidám proto další. Ryba vždycky smrdí od hlavy. A takovou rybu je potřeba prostě vyhodit. To by mělo následovat. Věci veřejné nemají co dělat ani ve vládě, ani v Poslanecké sněmovně.
A tím se oklikou dostáváme k druhému zásadnímu rozhodnutí, k vládním škrtům. Jsou tu již poněkolikáté. Jako vždy jsou doprovázeny slovy o projedené budoucnosti, nutnosti šetřit, vizi, jak jsme si tím vlastně zachránili budoucnost.
Tady je však problém větší. Nejenže pravicové strany pošlapaly pravicové principy a zvyšují daně, ony pošlapaly veškeré konzervativní hodnoty, které si jen lze představit. Už při prvních škrtech premiér prohlašoval, že narychlo nic než tupé škrty nešlo stihnout, ale sliboval i systémová a především prorůstová opatření. Vyvolal očekávání a naději. Přece jen je dobré šetřit a dívat se do budoucna. Místo toho přišly další škrty.
A teď si do této skládanky přiložme další dílek.
ODS a TOP 09 obhajují vládnutí s VV jediným argumentem: dokud bude převažovat možnost činit reformy a vést zemi k zodpovědné rozpočtové politice, má tato vláda smysl. A to i za cenu koalice s VV. Jinými slovy: dokud můžeme zachraňovat zemi před krachem, stojí to i za tu ostudu, být v koalici s Věcmi veřejnými.
Jenomže tohle už neplatí. Nejenže ta ostuda je až příliš velká, ale ani to zachraňování před krachem už vládě nejde. Dokázala zatím totiž jen škrtat, slovy premiéra, jako hloupé opice. A když vláda nedokázala za dva roky vymyslet nic než škrty a většinu času trávila hašteřením, těžko teď - když se pomalu blíží poločas jejího vládnutí - začne prosazovat skutečné reformy. Škoda, na začátku to vypadalo, že máme vládu složenou z odpovědných hospodářů promíchanou neokoukanými tvářemi, které měly vznešený cíl zatočit s korupcí. Dalo by se říci, že šlo o dobrou věc. A jak to dopadlo? To víme.
Skoro se mi chce i na závěr trochu zjednodušovat. Vzpomínám si na bajku o opici a brýlích. Je o tom, jak v kleci našla brýle, zkoušela je, ale nevěděla, co s nimi. A tak je nakonec jen rozbila. Bajka končí slovy: "...a tak končí sebelepší věc, když do ruky ji dostal pitomec."
Hezký týden
