Radě Ústavu pro studium totalitních režimů „došla trpělivost s ředitelem Pavlem Žáčkem", píše MF Dnes na titulní straně. Na jeho místo bude vypsán konkurz. Je „dopažoutováno" (Žáček má přezdívku Pažout).
Tatáž titulní strana MF Dnes se honosí fotografií třinácti nových českých hejtmanů. Všichni socialisté. Z nich osm bylo v KSČ. Paradox - studentský vůdce Žáček je odstavován, staří bolševici lezou zpátky.
Připočtěme ještě něco. Vliv Mirka Topolánka, přesvědčeného antikomunisty, slábne. V několika krajích socialisté vládnou s komunisty, v jiných, a to je pro Topolánka malér, s občanskými demokraty...
Žáčkovi prý nejvíc uškodily dvě kauzy - údajné udání Milana Kundery - zveřejnění nedosti ověřené informace - a zpráva, že bratři Mašínové plánovali akci proti Gottwaldovi. Aktéři pak řekli, že projekt nebrali vážně.
Že ústav chybuje, je pravda. Že není vnitřně jednotný, odcházejí odtud i kvalitní historici, asi též není lež. Jenže odkrývání shnilé minulosti bolí a názor na to, jak postupovat, není jeden. Žáček dal ústav do pohybu a funguje krátce - teprve rok. Pracovat se učí a v čele nutně potřebuje někoho, kdo totalitu, nesvobodu, komunismus, nenávidí. Takovému zadání Žáček odpovídá.
Jenže česká realita není antikomunistická. Viz pohled do krajů. To je hlavní problém. Ne Kundera, ne Mašínové, ale Žáčkův antibolševismus. Není nemožné, že za čas skončí nejen on, ale celý ústav. Mnoha lidem leží v žaludku, mnozí se bojí, aby i na ně něco z jejich minulosti nevyplulo.
Foto: Robert Zlatohlávek
