Španělský sál by se za necelé tři týdny měl stát arénou, ve které se bude rozhodovat, zda na Pražském hradě zůstane Václav Klaus, nebo se tam nastěhuje Jan Švejnar, muž s americkým pasem.
Mimochodem, Švejnarovo vykrucování se před otázkou, zda se vzdá cizího občanství v případě svého zvolení, je nejen nedůstojné, ale také schopné naplnit podstatu slova čecháčkovství. Nehledě na to, že pokud se někdo chce stát nejvyšším reprezentantem státu, neměl by mít příslušnost zároveň k jiné zemi.
V každém případě to nic nemění na tom, že duel o Hrad se alespoň trochu zpestřil a slibuje přinejmenším zajímavou podívanou. Šance Václava Klause sice zůstávají vysoké, zároveň je zřejmé, že existuje silná touha ho pořádně potrápit. O průběhu volby se dá jen spekulovat, může zůstat jednokolová, stejně tak je možné, že jméno nového prezidenta se 8. února nedovíme. Vývoj v postojích rozhodujících stran, jimiž jsou v tomto případě lidovci a komunisti, ukazuje, že z volby budou chtít vytěžit maximum. Komunisti neustále mění stanoviska. Jednou koketují s podporou Švejnara v prvním kole, jindy zopakují, že se rozhodnou až den před volbou. Jasné přitom je, že jejich chvíle přijde až po prvním kole, ve kterém nebude zvolen nikdo.
Ani u lidovců není jasné, jak nakonec budou hlasovat, i když strana dala doporučení Klause volit. Přece jenom dostali příslib vymodlených rozsáhlých církevních restitucí a to je veliká motivace. Vedle toho diskutují o tom, jak moc je rozhodnutí strany závazné. Nakonec není jisté téměř nic. Mezi sociálními demokraty je určitě několik jednotlivců, kteří budou volit Klause, nikoli Švejnara, přestože tak velí pokyn z Lidového domu. Miroslav Šlouf si přece jenom potřebuje udržet přízeň Topolánkovy ODS, a proč by nepřiložil ruku k dílu, když se loni tolik osvědčil při získávání důvěry (neplést s důvěryhodností) pro současnou vládu. Dopočítat se hlasů pro toho nebo onoho kandidáta nyní jednoduše nejde. O to více se možná dovíme o politických kšeftech.
Hezký týden
