Výčet mudrosloví potrefených hus v čele s premiérem Petrem Nečasem, jenž se v pondělí konečně propracoval k demisi, je skoro úchvatný. Mým favoritem je "politicko-mediální koktejl" coby jádro "teatrálního" a bezpečnost státu (a kdovíco ještě) ohrožujícího zásahu orgánů činných v trestním řízení. Tohle po Nečasovu pátečním projevu ve sněmovně, v němž ještě odmítl rezignovat, takřka shodnými slovy opakovali šéf klubu ODS Marek Benda i místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek (a jejich politicko-mediální lobby). Stará vesta podsvětí: předem domluvená výpověď.
Na výrok roku 2013 aspiruje tato věta Kalouskova (údajného) stranického šéfa Karla Schwarzenberga (v níž je třeba některé věci zvýraznit, aby bylo zřejmé, že kníže je mravní gigant a zprostředkovatel evropské kultury zdejším barbarům): "Považoval jsem jeho (Nečasův) projev za VELICE DOBRÝ. Bychom měli KLIDNĚ VLÁDNOUT. Doufám, že se HYSTERIE zklidní a že se objasní opravdu celá aféra." Bohužel, svůj - zajisté výtečný - projev mezitím už Nečas fakticky dementoval sám a koalice se rozhodla "klidně vládnout" i bez jeho "velice dobrých" projevů (ba i bez toho, že by vládu nadále řídil). A není zatím naděje, že by se "hysterie" občanů a voličů zklidňovala; Čechové si brousí pomyslné vidle, napřimují kosy a cepy opatřují zlověstným piercingem.
Taková normální země
Čert vem výroky (stejně jako Nečasovu - řekl to o sobě sám - politickou kariéru). Čert vem, že Miloš Zeman nyní asi vyzkouší pružnost ústavy na něčem ještě výživnějším, než bylo (ne)jmenování "katolické buzny" profesorem. Podívejme se, jaká nesvatá trojice nepřijatelností je v kauze "razie až do vlády" nejzávažnější. A to bez ohledu na trestněprávní detaily, které ještě dlouho - a je to zcela samozřejmé - nebudeme znát. Natož až do těch pěkných, bulvárních a dobře se píšících detailů se zaručenou čteností.
1. Především je vyloučeno, aby v kterékoli zemi byť jen s pouhou, leč vypulírovanou demokratickou fasádou, kdokoli z politiků nebo i novinářů a priori zpochybňoval některé kroky orgánů činných v trestním řízení. A aby tak činil způsobem, jakým k tomu dochází u nás, navíc v míře tak rozsáhlé a se zřejmou neznalostí základů, strategie a taktiky policejní "realizace", kterou posvětily a za niž ručí - i vlastní hlavou - špičky státního zastupitelství.
Nečas, Kalousek, Benda a jiní politikové hned zkraje zpochybňovali provedení i rozsah zátahu (prý teatrální, účelově všezahrnující, podivně načasovaný, zmanipulovaný, politický a - řekl by Jan Werich - asi i kulatý, částečně zašpičatělý). Šéfredaktor týdeníku Euro Pavel Páral v pondělním editorialu dospěl k názoru, že jde o největší - zdůrazňuji - "POLICEJNÍ skandál v historii Česka", který "je minimálně blamáží, ne-li pokusem o státní převrat".
Zatracené uzávěrky týdeníků! Dnes by si za svůj obnažující blábol leckdo ruku ukousl. Ale ne, napřáhne ji vstříc novým časům na starých základech, "politickém půdorysu" a zlodějstvích.
V žádné normální zemi není tohle - tento tón z politických kabinetů a redakcí - v podobné situaci možný. Nikoho by tam ani nenapadlo takhle uvažovat. Ale živě si vzpomínám, že když jsme si hrávali na četníky a zloděje, tak kdykoli mne někdo - neférově rychlonohý - chytil za flígr, vždy mi to, ano, přišlo skandální. Je to dětinské.
Likvidační nechápavost
2. Ještě závažnější - pojďme dál - je otevřená obhajoba korumpování vzbouřených exposlanců ODS Tluchoře, Fuksy a Šnajdra, obhajoba korupce, jíž Petr Nečas nazval "standardní politickou dohodou, (...) která by kriminalizována být neměla." Zkrátka: vaše trafiky, má vláda navěky. Je to přece normální. Marek Benda v České televizi v pátek v noci řekl: "To je prostě politické rozhodnutí. To je, řekněme, politický obchod (...), s kterým nemají nic společného orgány činné v trestním řízení". Ale mají. Mohly by mít.
To je tak: kdysi bylo v trestním zákoně ustanovení o "společenské nebezpečnosti" trestného činu, dnes je tam podobný - mnohem horší - paragraf o "společenské škodlivosti". Ale pořád jde o to, aby mohla být rozlišena "standardní dohoda" - třeba úplatek s mírnou pohrůžkou sousedovi, aby mne přenechal svoji parkovací plochu - od "standardní dohody" s poslanci, aby mne za tři prebendy ponechali vládu nad zemí a osudem jejích obyvatel.
Možná je pouhým okem patrný ten rozdíl. Kdysi se v trestním právu hledala různá míra společenské nebezpečnosti mezi formálně shodnými skutky, dnes je trestný čin chytře spojován s konkrétní historickou, sociální a ekonomickou realitou dané společnosti. Ta se ovšem - a výklad to zdůrazňuje - během času vyvíjí.
Zloději a jejich advokáti (v nejširším slova smyslu) se domnívají, že společenská realita - například léta užívaná metodika ministerstev financí a obrany na výběrová řízení (je to jen příklad!) - svědčí v jejich prospěch. Zapomínají na dvě věci: že sociální skutečnost nejzávažněji ovlivňuje myšlení a vůle většiny lidí, kteří už toho všeho mají dost. A že tato realita se potenciálně vyvíjí, a sice také k lepšímu, třeba i aktuálními kroky orgánů činných v trestním řízení. A že ti, kdo tomu brání, chtějí dosavadní "normalitu" - svoji "kmotrovskou normalizaci" a na ni napojenou politickou moc - jednoduše uchovat.
3. Svědčí o tom - do třetice - další samozřejmost, o níž jsou přesvědčeni: totiž že jim vládnutí na "dosavadním politickém půdorysu" přináleží. A že jednotkou jejich "elitních" kariér je "jeden furt".To už hraničí s jakešovsko-štěpánovskou nechápavostí, s níž předlistopadové papalášstvo fakt netušilo, že už je nechtějí ani dělníci z ČKD.
Tohle jsou věci hodně zažrané. Nepochopili to dodnes. Neexistuje nic podstatného, co by profese doživotních arogantů mohla pochopit. Zatím vždycky museli být odstaveni.
