Očima Martina Hekrdly
ČSSD aneb Pytel plný Pyrrhů

Na jednu velkou partaj, která původně byla favoritem voleb 2013 a měla být hegemonem české levice a celé politické scény příští čtyři roky, je toho letos trochu moc. Na "čistou" středolevou politiku své jednobarevné vlády s podporou KSČM mohli sociální demokraté zapomenout už v sobotu odpoledne. První místo v pelotonu stran se proměnilo v šaškovský škleb. Zkrátka, Pyrrhovo vítězství (jak zní klišé, které je pravdou).

Na tom ale nezůstalo, v té oranžové záři nad Českem neustále vstávají noví Pyrrhové. Když se šéf ČSSD Bohuslav Sobotka - Pyrrhos I. - pokusil vydávat faktickou porážku za jen trochu pochroumané vítězství, pokusil se jeho první místopředseda a věčný rival Michal Hašek - Pyrrhos II. - o páně předsedovo odstavení; měl totiž silný dojem, že k mocichtivému pučistickému konání dostal v neděli v Lánech hradní pokyn proto, aby místo sestřeleného Sobotky - v čele vyjednávacího týmu, strany i příští vlády - zaujal on sám. Moc je svůdná a hejtmanění v jihomoravském údělu její sexappeal mohlo jen a jen ještě víc vypulírovat.

Hašek za šaška

Hašek má dlouhé "vedení", krátký (politický) rozum. Kromě toho, že si nezmapoval (nebyl čas, přátelé) silokřivky v sociálnědemokratickém terénu a vůbec nepochopil (maminka nenaučila), že lež má krátké nohy (bylo nebylo - vlastně nebylo bylo - schůzky s prezidentem, musel ambiciózní místopředseda sám na sebe nakonec přiznat prachobyčejné lhaní), nevzal v úvahu zásadní věc: Miloš Zeman má Haška takříkajíc na háku a šlo mu jistě jen o to, aby "zrádce" Sobotka - vykřičený nevolitel kandidáta ČSSD na Hrad v roce 2003 - byl "po zásluze" potrestán. Jedno jak, jedno kým. Navíc možná - dumal asi hradní "levicový politik" - ku prospěchu sociální demokracie, jíž Sobotkova nudná, dopředu s drtivým vítězstvím kalkulující "one man show" věru nepomohla.

Sype se to v Lidovém domě hezky, ale zároveň čím dál přehledněji zarovnává do jiných silokřivek a brázd, do jakési "třetí cesty", jak z maléru ven. Ještě před prasknutím "lánské lži" se Haškovi rozutekl vyjednávací "tructým", vytvořený proti týmu Sobotkovu. K rozchodu tohoto "pučistického" týmu zavelel přímo "stranickotvorně" jeden z čelných antisobotkovců v grémiu strany Milan Chovanec, následovaný nedávným přeběhlíkem k haškovcům, šéfem klubu Jeronýmem Tejcem (nejnověji v čele poslanců ČSSD potvrzeným a tím nepochybně i posíleným). Oba na nedělním grémiu hlasovali pro Sobotkův odstřel. Tyto události - i takřka přímé Chovancovo obvinění Michala Haška ze lži a výzva k jeho odchodu - čtěme pozorně. V událostech, v nichž stejní lidé postupně vyzývají k odchodu oba rivaly, rýsuje se nové vedení, nové "svorníky" ČSSD, nová "jednota strany" po "bratrovražedném boji".

Sobotka na řadě

Ano, Bohuslav Sobotka utrží brzy - po onom prvním, volebním Pyrrhově vítězství a po opojném vítězství nad Michalem Haškem (s přítelem hejtmanem je konec) - další porážku, jíž si tentokrát snad už povšimne. Mám za to, že mu "přátelé" (spolustraníci) vposled řeknou - nejpozději 10. listopadu na ústředním výkonném výboru (nebo tam mezitím vzniklý stav už jen potvrdí) -, že oba hoši pochybili. Že se oba zesměšnili rvačkou na písečku o blbou lopatičku. A měli by se v zájmu strany i vlasti (budování nové vlády a tvorby její politiky) stáhnout do pozadí, ba zmizet. A už, himlhergot, neotravovat...

Uvidíme, zda tahle taktika vyjde, zda si ji aktéři řádně promyslí a hlavně provedou. Ono se u stolu, pod stolem či v kanálech leccos naplánuje, aby se pak venku všechno zbřídilo. Jedno se mi však zdá být jisté. Všechna ta Pyrrhova vítězství dohromady vyústí nejspíš v jediné Pyrrhovo vítězství v gigantické předplatné na příští porážku: ve vládu, pod níž bude podepsána a kterou bude hrdě vést sociální demokracie. Ale voliči v ní prostě nenajdou ani jednu výraznou sociální - a časem možná (kdopak ví?) už ani demokratickou - myšlenku.