Diana a řinčení médií

Text o princezně Dianě, navíc v době desátého výročí její smrti, patří k těm tématům, která lze snadno přehlédnout, respektive při čtení jen tak prolítnout, podívat se na fotografie a rychle přeskočit na další stránky. Jednak je to téma tisíckrát ohrané, jednak se bude znovu všude tisíckrát přehrávat.

Média totiž výročí milují a odbavují je pro své čtenáře nejlépe do zvláštních příloh nebo speciálů. Diana je v kategorii spolu s Elvisem Presleym, Jamesem Deanem, teroristickým odstřelem newyorských mrakodrapů nebo českými povodněmi před pěti lety. Ví se o nich téměř všechno včetně spikleneckých a záhadných teorií a přijít s něčím novým lze jen stěží. Nejvděčnější je nakonec fotografický doprovod, protože lidé mají vzpomínky rádi, ale číst o tom už nemusejí.

Případ princezny Diany je ale přece jenom trochu jiný. Něco už naznačil i nedávno uvedený film Královna, který mimo jiné ukazoval, jak donutil ke změně chování královský dvůr. Podobné ústupky se děly jen v případě lidových bouří nebo revolucí. V tomto případě však neřinčely zbraně, nýbrž média, ničivé střely v podobě nápadů mazané hlavy z public relations a imagemakeři. Přesněji řečeno: na začátku kultu princezny Diany stál dobře vypracovaný „média plán“ vystupování, jenž její smrtí dostal nekontrolovatelný rozměr – a ten dovedl britský trůn k neobvyklým ústupkům. Pochopitelně Dianin případ není první, který ukazuje sílu médií, ale názorně předvádí, jak ji lze řízeně využívat. S výročím Dianiny smrti se také objevilo několik zajímavých článků a knih, které nepokračují v glorifikaci a mytizaci, ale věcně popisují, jaké byly v osmdesátých a devadesátých letech rozdány karty v královské rodině. Výše popsané je už dostatečným důvodem, proč stojí za to napsat o princezně Dianě velké Téma. Věřím, že vás nezklame.

Hezký týden