Editorial 18/2007

Státní aparát nemá pověst nejlepší, má ji dokonce špatnou. A oprávněně. Vděčí za to především politické reprezentaci, která až na zanedbatelné výjimky odpuzuje kulturou vystupování, nedovzdělaností, neseriózností a hamižností. Na nižších úrovních je to často mnohem lepší, a to především zásluhou postupné obměny spojené s nástupem mladých absolventů, kteří dospívali a studovali za nového režimu. I pro ně se stává práce pro stát nebo úřady zajímavou perspektivou. Jaké mají motivy a co přinášejí, je otázka, kterou řešíme v titulním Tématu.

Vítězslav Kumpera je další z řady potomků slavných rodin, který se domáhá navrácení alespoň části svého majetku ztraceného v polovině minulého století. Pozornost budí nejen tím, že usiluje o zámek, který slouží české vládě, ale také tím, že jeho rodu patřila slavná továrna na výrobu motorů zvaná Waltrovka. Možná že coby synek z továrnické rodiny nevyvolává takové averze jako šlechta se svými majetkovými nároky, ale u českých soudů to nehraje takovou roli. Navracení majetku je nepopulární, ale dostatečně populistické téma, a podle toho verdikty – pokud vůbec jsou – vypadají. Rozhovor s Vítězslavem Kumperou spíše ale poodkrývá spletité osudy jeho rodiny.

Největší událostí minulého týdne z Ruska není návštěva českého prezidenta, jejíž průběh by mohl být poznamenán tím, že oficiální rozhovory se mají vést v ruštině. Není to ani začínající mistrovství světa v hokeji, ale zcela pochopitelně smrt prvního ruského prezidenta Borise Jelcina. V Kauze TÝDNE se zaměřujeme především na to, jak ovlivní rozložení mocenských sil v Kremlu a jak přišla vhod Vladimíru Putinovi.

Hezký týden