Onen rozsudek sice nenaplnil palcovými titulky první stránky novin, ale mezi ty důležité zprávy rozhodně patří. Soud první instance rozhodl, že exekutor Juraj Podkonický, shodou okolností prezident Exekutorské komory ČR, má zaplatit dva a půl milionu korun za škody, které způsobil frýdlantskému řezníkovi Miroslavu Proškovi neoprávněnou exekucí.
Jednoznačně jde o nejvyšší částku, jaká za neoprávněné jednání exekutora padla, a ukazuje, že i jemu může přijít bezohlednost pěkně draho. Ještě štěstí, že existuje alespoň jeden účinný nástroj, jak potrestat zlovůli, bezohlednost a aroganci, které se někteří exekutoři dopouštějí. Tato cesta je ale dlouhá a komplikovaná; a ne všichni postižení mají sílu nebo prostředky ji podstoupit. Miroslavu Proškovi trvala dva roky.
Nikdo asi nebude zpochybňovat smysl exekutorů jako užitečného nástroje vůči dlužníkům. Konečně od roku 2001, kdy začali dlužné peníze vymáhat, se ledacos změnilo k dobrému. Od počátku ale bylo zřejmé, že dostali přemíru pravomocí a nástroje na jejich kontrolu jsou malé. Za vše hovoří krátký výčet bezprecedentních útoků, které uvádíme v naší Kauze. Jen těžko se popisují pocity bezmoci zažívané lidmi, jimž exekutoři vtrhnou do bytu a začnou neoprávněně zabavovat majetek. Mohou si to dovolit, protože jim prakticky žádný postih nehrozí. K soudu se totiž málokdo odhodlá a nakonec se spokojí s tím, když se mu zabavené věci vrátí vylučovací žalobou. Lidské ponížení je někdy o to větší, když člověk dodatečně zjistí, že onen exekutor dříve působil u StB. Dosud ne zcela popsanou kapitolou je počet exekutorů, kteří si nechutně zadali s předchozím režimem. A není jich málo, protože se na ně nevztahuje lustrační zákon. Ministerstvo spravedlnosti by mělo hodně rychle předložit novou zákonnou úpravu, která slušné lidi uchrání před gangsterskými způsoby některých exekutorů.
Hezký týden
