Editorial 33/2006

Vážení a milí čtenáři!

Těžko říct, zda má na konci týdne smysl rozebírat poslední vývoj jednání o nové vládě, když všechna potenciální řešení se ukazují tak komplikovaně průchodná, ač poslední návrh je z rodu uskutečnitelných. Stále totiž platí, že jakékoli řešení je možné, pokud se dohodne ČSSD a ODS. Rozumí tomu Jiří Paroubek, rozumí tomu Václav Klaus, jen Mirek Topolánek s tím má nějaký problém. Nejsem si ale jist, zda to je jen nedostatkem politického pragmatismu.

Samozřejmě, nejférovějším řešením jsou předčasné volby, třeba podle nových pravidel, která by podobným patům zabránila.

Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by na nich měl někdo zájem, a pokud ano, měl by se aplikovat většinový systém, který je výhodný pro velké strany. K jeho zavedení je opět nutná shoda ODS a ČSSD. O předčasných volbách je však zbytečné mluvit, nejsou na pořadu dne. Byť někteří politici na ně mohou myslet.

V pondělí se snad podaří zvolit nového předsedu Poslanecké sněmovny; má to být sociální demokrat. Pokud se tak skutečně stane, budeme moci věřit v nějaké řešení. Dojde Mirku Topolánkovi a jeho nejradikálnějším věrným, že to bude prospěšný krok i pro ně? Mnozí se sice mohou ošklíbat nad dohodami podobnými opoziční smlouvě, ti rozumní však nakonec takový přístup přijmou, je totiž alespoň nějakým řešením. Vzpomeňme, kolik výtek si vysloužil Václav Klaus za opoziční pakt, uzavřený v roce 1998 s Milošem Zemanem. Vypadalo to, jako by se dopustil incestu - ale jak nakonec skončil? Je na Hradě a udržuje si nebývalou popularitu.

Lidé mají rádi rozhodné vůdce. Jen tehdy, pokud to Mirek Topolánek pochopí a přijme, může vyhrát a Jiřího Paroubka přehrát. Jinak prohraje a s ním i ODS.

Hezký týden