Editorial 34/2006
21.08.2006 00:00
Vážení a milí čtenáři!
Na Blízkém východě zavládlo provizorní příměří. Situace se ale nevyřeší, dokud nedojde ke změně absurdního politického uspořádání v Libanonu, kde neexistuje legitimní politický suverén. Jako stát ve státě tam de facto vládne paramilitaristické hnutí Hizballáh financované totalitními režimy Íránu a Sýrie, které svou populistickou sociální politikou a zastrašováním podkopává nárok státu na výkon moci na svém území.
Dočasná řešení nejsou žádnými východisky z krize ani v české politice. Ačkoli se zdá, že jsme se dva a půl měsíce po volbách konečně dočkali rozuzlení povolebního patu, ve skutečnosti jsme svědky provizoria.
Poslanci zvolili loutkového předsedu (z nevítězné politické strany), který přislíbil, že odstoupí ve chvíli, kdy by případně mohl plnit svoji ústavní roli. Mirek Topolánek se stal premiérem a sestavuje vládu, aniž pro ni má dojednanou podporu.
Parlament a vláda tvoří v parlamentních systémech propojený systém založený na existenci suverénní většiny vyjednané mezi stranami na základě vzájemných kompromisů. Většina opřená o politickou dohodu je základem rozdělení nejen sněmovních funkcí, ale zároveň a především ustanovení vládního mocenského subjektu, schopného jednat a rozhodovat. Topolánek koalici s ČSSD odmítá a tvrdí, že chce menšinovou vládu podpořenou všemi demokratickými stranami. Paroubek nehodlá bez jasných podmínek takovou vládu podpořit, lidovci a zelení se připravují na odchod do opozice.
Dosavadní Topolánkova strategie, orientovaná na získávání ad hoc podpory bez závazné politické dohody, je ve skutečnosti cestou k permanentnímu mocenskému provizoriu a jistou formou bezvládí. Jde tu vlastně o jakousi variantu „nepolitické politiky“ projevující se odporem k politickým obchodům a dohodám o rozdělení moci. Zcela typicky ji doprovází fixace na veřejné mínění a líbivá, silácká prohlášení.
Politici jako by nechápali, že reprezentují nikoli pouze domnělé mínění a očekávání voličů, ale mají mandát k politickému jednání. Jako by zapomínali, že politickou dohodu nelze a priori odsuzovat jako moc ve smyslu nemorálního obchodu, hegemonie nebo panství; taková dohoda je především podmínkou existence legitimní moci vlády spravovat společné záležitosti nás všech.
Hezký týden
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.