Bez ohledu na to, kdo by v případě nabytí právní moci rozsudku měl vysokou částku vyplatit – ať už to bude škola, respektive obec jako její zřizovatel, či stát –, má rozsudek ohromný psychologický význam. Posunul možnost odškodnění na úroveň, která není směšná nebo dokonce urážející. Může vytvořit mnohem větší tlak na zodpovědnost nejen ve školách, nemocnicích a všude tam, kde je ve hře lidský život, ale může i mnohem více ovlivnit vzájemné chování lidí.
Cizkrajovský případ je ten typ tragédie, které lze jen těžko zabránit; vinou nešťastných okolností se může stát kdykoli a kdekoli. Oslovení soudci krátce po vynesení rozsudku tvrdí, že jindřichohradecký verdikt není precedenční a že zákon za výjimečných okolností takové rozhodnutí připouští. Podstatná je nicméně skutečnost, že se to stalo, navíc v takto nešťastném případě, ve kterém se viník tak složitě hledá.
Příběh postižené rodiny z Cizkrajova má ještě jiné, nechutné vedlejší efekty. Vidina milionů a dřívější odškodnění i peněžní pomoc od sponzorů a charitativních organizací vyvolaly ještě větší zlobu milých spoluobčanů, kteří si neodpustili útočné, závistivé vzkazy. Nechce se věřit, že jich je hodně, představit si, že jsou, ale už tak složité není. Také jde o případ trvalého poškození, byť jiného typu, navíc nebezpečně zmutovaného. A s tím by se také mělo něco dělat.
Hezký týden
