Senátor Alexandr Vondra asi neprohraje svou výplatu. Vsadil ji na to, že Václav Klaus do konce roku podepíše nenáviděný Lisabon. I když to ještě před pár dny nevypadalo vůbec jistě, prezident svůj boj s evropskou hydrou vzdává.
Klaus v pátek oznámil, že po souhlasu evropských špiček s jeho požadavkem na výjimku z Listiny základních práv EU už žádný další požadavek nevznese. Tím sice není explicitně řečeno, že smlouvu podepíše, ale je to téměř jisté. Klaus ostatně už v posledních dnech dával najevo pomalý ústup z pozice posledního obránce Evropy národních států.
Před několika týdny jsem na tomto místě napsal, že pokud bude Klaus Lisabonu dál odolávat, připravme se na pořádný mazec. Zčásti jsme ho už v posledních dnech zažili, přitom v Česku vzhledem ke lhůtám Ústavního soudu stále ještě dobíhá klasický ratifikační proces. Co by bylo den poté, co by soud smlouvu poslal dál a Klaus ji stále odmítal podepsat, si lze jen představovat.
Je to velká prohra českých (a nejen českých) euroskeptiků a odpůrců myšlenky federativní Evropy. Prohra ale zákonitá. Klaus je sice typem politika, který by byl ochoten sehrát roli gurua všech antifederalistů. Ale není blázen, který by chtěl vést dlouhou válku s celým světem, bez vojska sám ve svém zákopu.
Podpory se Klausovi nedostalo doma ani zvenčí. Topolánkova ODS už definitivně otočila oficiální kurs směrem k Bruselu a malé euroskeptické strany propadly. Doma by se prezident mohl opírat jen o KSČM - a i když Klaus rozhodně není žádným antikomunistou, o něčem takovém asi úplně nesní.
A ve štychu nechali Klause i Britové, kteří jediní mohli postavit Lisabonu účinnější hráz. Je málo platné, že šéf tamních konzervativců David Cameron českého prezidenta v dopisech povzbuzoval v jeho odporu a sliboval vypsat v ostrovním království referendum, jen co vyhraje volby. Nic jiného Britové proti Lisabonu neudělali - a proto snad ani nemohli čekat, že za ně tento boj vybojuje Klaus.
Prezident vymohl výjimku z listiny základních práv, což je spíše asi psychologická pojistka pro nemalou část českých občanů. A sám se na několik týdnů stal asi nejznámější hlavou evropského státu. Víc se od jeho odporu ani čekat nedalo.
Vítejte v lisabonské éře a ve federativní Evropě!
Foto: Robert Zlatohlávek
