Vážení a milí čtenáři!
Minulý týden akceleroval jedním, netroufám si sice říct zásadním, ale tématem, které v médiích zabralo spoustu místa a vyvolalo hodně pozornosti. Prim hrál odhalený večírek české fotbalové reprezentace po prohraném kvalifikačním zápase s Německem. Byla to v každém případě zábavná historka, která šla bleskurychle jako šíp od ucha k uchu, ale v podstatě je nedůležitá.
Ten mejdan se stal skutečně zajímavým až tím, jaká pozornost se mu věnovala, a hlavně jaké někdy až komické závěry se z něj vyvozovaly. Řada lidí jaksi zapomněla, že když se sejde partička kluků a trochu si vypije, vždycky se najdou tací, kteří dostanou bláznivé nápady a třeba si pozvou holky na pokoj. Není přitom podstatné, jestli jde o lyžařský zájezd třetího ročníku gymnázia, podnikový večírek nebo víkendový teambuilding. Scénář pro takový večer lze najít v jakékoli sociální skupině, ale když to praskne na fotbalovou reprezentaci, je z toho málem vlastizrada. Donekonečna se řeší, jak to ti fotbalisté mohli udělat, navíc před dalším důležitým zápasem; a co víc, ještě to neumějí přiznat a lžou jako ti politici. Deziluze, tragédie, největší skandál v českém fotbale, psali někde. Fotbal, a ten reprezentační zvlášť, je ale něco jako národní majetek. A v tom je právě problém. Není to čirou náhodou tak, že se reprezentačnímu fotbalu přisuzuje větší role, než jakou ve skutečnosti má? Nezůstává fotbal jen zábavou, kterou můžeme svobodně přijmout, a stejně tak odmítnout? A kde se vůbec bere požadavek, aby fotbalisté nelhali, nepili a byli vzorem ctností? Neodhalil ten skandálek spíše vlastní pokrytectví nebo zklamání z nenaplněné touhy po vysněných ideálech?
Hezký týden
