Mirek Topolánek má prvního vyzyvatele v souboji o předsedu ODS, který se ale nejspíš vůbec neuskuteční. Na rukavici Petra Gandaloviče je sympatické snad jen to, že alespoň našel energii ji Topolánkovi hodit k nohám.
Mluvilo se už o několika lidech, kteří by byli na listopadovém kongresu ochotni postavit se proti Topolánkovi. Ale žádný z nich to zatím neřekl natvrdo. Petr Bendl? Miroslava Němcová? Evžen Tošenovský? Pavel Bém sotva, tomu dnes hoří půda pod nohama i v Praze. Gandalovič byl do této skupinky řazen vždycky, i když je trochu záhadou proč.
Když se někdejší spoluzakladatel ODS vrátil v roce 2002 z diplomatické mise v USA, byl to zjev v modrých vodách velmi občerstvující. Bohužel ne dlouho. Brzy se zařadil a v české politice pochytal všechno špatné, co jen mohl.
Je proslulý snad nejvíc nejednoznačnými stanovisky v celém vedení ODS. V loňské válce Topolánka s Bémem se přikláněl vždy na tu stranu, která měla zrovna navrch. Nijak se nedistancoval (pokud to přímo sám neorganizoval) od náboru černých duší do ODS ve svých severních Čechách - a jen jim dnes vděčí za svou funkci. A jako ministr zemědělství se neubránil zapletení do pavučiny nejrůznějších resortních bratrstev.
ODS už dávno dospěla k názoru, že Topolánek není dobrý předseda. Loni po drtivé krajské a senátní nakládačce mu dala ještě šanci, ale teď vidí, že prohloupila. Topolánek si z partaje udělal zástěrku pro lobbistické kamarádšofty a servisní organizaci pro svou autonomní politickou linii, jíž zbytek ODS nerozumí.
K rebelii proti předsedovi je odhodlána minimálně většina českých krajů, ale ani Morava už není tak spolehlivá jako dřív. Na kongresu by jejich zástupci našli tisíc argumentů, v čem Topolánkův politický koncept zkrachoval. Problém je, že tento tábor nemá výrazného vůdce. Ani Gandalovič se jím nestane. Topolánek si pravděpodobně prosadí, že kongres nebude volební - a ODS nezbude, než si vypít svůj kalich hořkosti až do dna.
K TÉMATU: Exministr Petr Gandalovič chce šéfovat ODS
Topolánek: Gandalovič zcela jistě není můj nástupce
Foto: ČTK a Robert Zlatohlávek
