Idea to byla od policie chvályhodná. Pomocí médií zastrašit piráty silnic a proměnit džungli tuzemských vozovek v klidnou oázu dopravy. Jenže se to nepovedlo. A dopraváci vymýšlejí nové postupy, jak zabránit nesmyslnému umírání na silnicích: do problematických krajů chtějí vyslat masivní počty příslušníků. Hlavní problém se však skrývá trochu jinde...
Vedení strážců zákona v bílých čepicích a plácačkou v ruce si před začátkem prázdnin usmyslelo, že bude v letních měsících informovat novináře na pravidelných schůzkách o tom, jak na silnicích zabírá nová policejní koncepce (méně celostátních Kryštofů, více akcí v regionu).
Slibovalo si, že pokud připraví přehledné výsledky zátahů, pisálkové se postarají o zbytek. To se stalo. Média - bez ohledu na druh, zaměření či periodicitu - ochotně spolupracují a papouškují svým příjemcům každopondělní raporty o momentálním, veskrze hrůzném stavu na českých vozovkách.
Jenže v jednom se policejní strategie přepočítala. A sice, že mediální masáž čísel, upozornění a výhrůžek přiměje tuzemské dravce za volantem k větší ohleduplnosti k zbylým účastníkům provozu.
Jejich záměr měl totiž podobně pomíjivý účinek jako zavedení bodového systému z před dvou let. Řidiči zavětřili změnu, na moment zpozorněli, když se však nic výrazného nestalo, pokračují ve spanilé jízdě. Ta zapříčinila, že za prvních deset srpnových dní na silnici zahynulo minimálně 43 lidí.
Šéf dopravní policie Martin Červíček proto v pondělí představil novou vizi, jak negativní trend zvrátit. Vyšle do problematických krajů armádu podřízených, kteří skryti v křoviscích za cedulí obce neposlušné ptáčky pěkně zkasírují.
ČTĚTE TAKÉ: Dopraváci hrozí raziemi v nebezpečných krajích
Bohužel je zřejmé, že ani toto nařízení spásu nepřinese. Jak tvrdil již filozof Albert Camus, přílišná represe nevede lidi k poslušnosti, ale naopak k ještě větším excesům (jako příklad dané teze vzpomínal filozof prostředí středověkých poprav, při nichž se zpravidla nejvíce kradlo).
Masivní zátahy tak, stejně jako výjezd hlídky v neoznačeném voze, postihnou z větší části slušné řidiče, kteří představují pro silniční provoz téměř nulové riziko.
Totéž platí o přestupcích. Policisté totiž pokuty s oblibou vybírají před železničním přejezdem, kde je povolena třicítka (Mělník), ale že chodci nedostávají přednost na zebrách, je už netrápí. Na dálnicích klidně zúží provoz do jednoho pruhu, aby mohli zvážit náklaďáky, při nehodě o sto metrů dále však nejsou schopni řídit provoz. Zastaví řidiče autobusu, zda dodržuje předepsané přestávky, zda jsou cestující připoutáni, už nekontrolují...
Provinění na druhé straně barikády, u řidičů, je ovšem srovnatelné. Ještě před účinností strašáku v podobě bodového systému už ze všech stran zněly hysterické hlasy, že za chvíli nebude mít kdo řídit. Na dálnicích by většina posvětila alespoň stošedesátku a alkohol za volantem není také žádnou překážkou.
"Na silnicích nevládne pohodová atmosféra. Postrádám zde rozumnost a potřebnou míru spolupráce," svěřil se novinářům Červíček. Měl pravdu. A dokud se chybějící vlastnosti brzy nedostaví, budou na českých silnicích nadále umírat tři lidé denně.
Foto: ČTK
