Lid dostal letní zábavu. Může hledat jména svá a všech známých okolo, zda náhodou nespolupracovali s komunistickou vojenskou kontrarozvědkou (VKR).
Tu a tam se dávají do souvislostí s ní lidé tvořící partajní křoví v parlamentu a z jinak asi dobře míněné služby veřejnosti se stala menší ostuda. Až na několik zaangažovaných totiž nikdo neví, co to z toho počítače vlastně vypadlo. Udával, jak moc, patřil k nim?
Pozoruhodnější jsou ovšem jiné okolnosti. "Kontráši" nebyli jen spolkem zajímajícím se o práskače mezi vojáky základní služby, kteří donášeli na své kolegy v zeleném. VKR sledovala i členy vojenské rozvědky a její prsty sahaly daleko za hranice státu. Rozvědka byla ve styku s činovníky mnohdy exotických zemí, z nichž někteří jsou dodnes vlivní nebo u moci.
Je pozoruhodné, že VKR nebyla na začátku devadesátých let zahrnuta do lustračního zákona a její činovníci v klidu užívali privatizačních vln. Jaké a čí peníze byly tehdy vyprány, nelze ani odhadnout (a ani se o to nikdo nepokusil). Je zvláštní, že na vojenské orgány pohlíží veřejnost s jistým despektem, a to i v případu "kontrášů". To však nebyl jen spolek prostých udavačů režimu. To platí spíše na lidi v dosud publikovaných "seznamech" spolupracovníků StB.
V Rusku je například vojenská rozvědka GRU mnohem důležitější než její domácí civilní podoba FSB, proslulá KGB. Pro GRU pracuje mnohem více lidí, je silnější a podle ruských vojenských a hospodářských výsledků také účinnější. Není divu, že seznamy VKR přicházejí na mediální trh až teď...
ČTĚTE TAKÉ: Poslanec Bartoš: Šokovalo mě jméno donašeče
Foto: ČTK
