Tomáš Baťa junior byl po roce 1989 v tuzemsku vítán bezmála coby zachránce českého obuvnického průmyslu. Potomek slavného otce, zakladatele rodinné firmy, přezdívaného "východoevropský Henry Ford", který dal práci tisícům dělníků, stavěl pro ně ve Zlíně rodinné domky, si rád nechal takové pocty líbit. Jenže naivní představy mnohých o znovuoživení české obuvnické velmoci se nevyplnily.
Boty pod svou značkou znovu začal vyrábět - v privatizaci si dokonce musel rodinný majetek (respektive jeho část - továrnu na boty v Dolním Němčí) koupit, protože ze zákona jako fyzická osoba restituovat nemohl. Tehdejší ministr průmyslu a obchodu mu alespoň udělal dobrou cenu a přiklepl mu i 35 obchodů socialistické maloobchodní sítě Obchod obuví. Tomáš Baťa junior, bělovlasý starý muž, a zosobněná reminiscence na předválečné československé podnikání, byl - zřejmě na usmířenou - ověnčen řádem T.G. Masaryka a slovenským Bílým dvojkřížem.
Jenže Tomáš junior byl především tvrdý obchodník. Svého strýce, Jana Antonína Baťu, připravil v soudních sporech o podstatnou část zahraničního majetku. Po roce devadesát pragmaticky využil toho, že rodinné jméno mělo a má v Česku zvuk a hbitě obsadil trh. Dnes podnik vyrábí drtivou většinu obuvi na zakázku v továrnách ve Španělsku a Portugalsku, ale i v Indii. Motto "kvalita za přijatelnou cenu" už tak úplně neplatí - ceny jsou dnes někde úplně jinde, byť končí baťovskou devítkou a cvičky v nabídce firmy lze najít stěží.
ČTĚTE TAKÉ: Zemřel podnikatel Tomáš Baťa, bylo mu 93 letOdchodem Tomáše Bati juniora nepřišli Češi ani tak o legendu, jako o své iluze. Baťa české obuvnictví ani zachraňovat nechtěl, měl větší ambice - obouvat svět, jak má dnes ve svém logu. A jako zkušený kapitalista už tehdy věděl, že to z Česka prostě nejde.
Foto: AP
