Hroutí-li se v Česku výroba skla, je to podobné, jako by se tu přestávalo vařit pivo. Legenda o skelné velmoci se rozplývá a s ní i skoro půl tisíciletí trvající tradice českého olovnatého křišťálu.
Slzy, které lze vidět na záběrech tváří sklářů ve Světlé nad Sázavou a Poděbradech, jsou pochopitelné, ale už zbytečné. Sklářství, minimálně to české, bylo dlouho v útlumu. Kdo si dneska kupuje broušené sklo, které bylo ještě nedávno ozdobou každého obýváku? Připočtěme k tomu levnou čínskou konkurenci a drastické kurzové ztráty českých fabrik - a je dokonáno. Pár turistů, kteří si z Prahy odvážejí polstrované krabice s choulostivým obsahem, tomu zabránit nemůže.
Zajímavější je z tohoto pohledu volání sklářů, aby stát z veřejných peněz tradiční českou výrobu podpořil a nenechal ji padnout. Přichází ve chvíli, kdy se na celé planetě debatuje o tom, zda a kolik nalít do podobně krachujících bank a pojišťoven. Rozdíl je ten, že v případě bank jde o sumy nesrovnatelně vyšší a že si světoví bankéři nesrovnatelně více než čeští skláři problémy přivodili sami.
Rozdílný bude téměř jistě také efekt dvojích slz, těch z Wall Streetu a těch ze Světlé. Skláři mají smůlu: padne-li sklárna nebo i několik skláren, bude sice pár tisíc lidí na chodníku, ale ekonomiku - a natožpak vládu - to nepoloží.
Naopak bankéři si zoufat nemusejí. I když se to v pondělí v americkém Kongresu napoprvé nepovedlo, nakonec kongresmani, obtěžkáni odpovědností za USA i celý svět, díry v největších ústavech jistojistě nějak zalepí. Stejně jako české vlády, pravé i levé, vždy poslušně záplatovaly domácí banky.
ČTĚTE TAKÉ: Finanční trhy zažívají naprostý kolaps
Kéž se tato glosa plete a soudným pravicovým kongresmanům jejich zásadovost vydrží a nedovolí své vládě dělat si z ekonomiky a trhu dětskou hru bez jakýchkoli pravidel!
Foto: ČTK
