Rusové si nedávno v jakési anketě zvolili za největší osobnost svých dějin Josifa Džugašviliho Stalina, masového vraha a tyrana. Je zbytečné se nad tím chytat za hlavu, je to jejich - jistě že nikoli všech! - volba a nemoc. Je dobré to ale vědět.
A je dobré také vědět, že tu vždy vedle Ruska milujícího bič a otroctví bylo ještě nějaké jiné Rusko, Rusko přece jen nadějnější, lidštější a světlejší. Se všemi výhradami ho zosobňoval Alexandr Složenicyn. Spolu s Andrejem Sacharovem (jeho souputníkem i antipodem) skutečně největší osobnost Ruska novodobých dějin.
Ty výhrady jsou dobře známé: Solženicyn byl konzervativec hluboce ruského typu, nevěřil v možnost západního pluralitního liberálního systému pro Rusko - a bůhví, jestli neměl pravdu. Byl nacionalistou aspoň v tom smyslu, že hluboce věřil ve zvláštní vyvolenost svého národa, svaté Rusi, která se z potoků krve a oraniště ran má přerodit v nějakou vyšší formu lidství a tak spasit svět.
V tom se mýlil zcela jistě, a i kdyby se nemýlil, modleme se k svým západním bohům, ať obroda nepřichází z Východu. Byl hluboce přesvědčen o nemorálnosti a úpadku Západu, i když ho vlastně skoro neznal a při dlouhém pobytu v USA nevycházel ze své vermontské lesní usedlosti. Osobně byl hluboce naplněn představou mesiášského poslání, což mu umožňovalo, aby psal, psal a psal. Byl hluboce přesvědčen, že psané slovo a pravda v něm obsažená má drtivou moc a jednou musí porazit síly zla. V tom se ve své době nemýlil.
Souostroví Gulag je skutečně asi největší knihou 20. století, nikoli esteticky, ale tím, že vyvrátil největší lež tohoto století. Tou bylo, že na Východě se zrodil lidský ráj, který je nadějí všech utlačovaných. Po Solženicynově Archipelagu Gulag už to na Západě nikdo nikdy nemohl vážně tvrdit. Polovina Rusů, ti, kteří milují Stalina, to dosud vážně tvrdí. Je to jejich volba a nemoc.
ČTĚTE TAKÉ: Zemřel ruský spisovatel Alexandr Solženicyn
Solženicyn alespoň v tomto udělal, co bylo v jeho silách. A v Rusku je to práce pro giganta. Tím Solženicyn byl.
Foto: ČTK
