Čtvrtek byl v Česku dnem vyšponovaným hned ze dvou důvodů. Kulaté výročí ruské invaze bilo do očí na každém rohu a nutilo k zamyšlení i ty z nás, kteří jsme ji prožili v dětském kočárku.
A ve stejný den se tajil dech nedočkavostí všem, kdo v duchu popohánějí ty naše borce se "lvíčkem na prsou" v boji o pekingské drahé kovy. Tedy upřímně řečeno - můj dech se nijak výrazně netajil, ale média svorně hecovala celý národ, že prý přichází den D, česká medailová žeň, možná i nejúspěšnější český den na všech olympiádách v historii...
Ve hře byla přece oštěpařka Špotáková, pětibojaři Svoboda a Michalík, bikrosařka Horáková i miláček davů, superman Šebrle. Díky nim se Češi mohli z průběžného 22. místa v počtu medailí vyšvihnout kamsi výše, mnohem výše, snad až na dohled Jamajky (ale v každém případě předhonit Slováky!).
Ne všechno se povedlo, z medailové žně byla nakonec spíš žínka. Ale kdo mohl tušit, jak jankovité budou čínské kobyly, podstrčené českým pětibojařům? Nebo že Šebrle tak úplně netrefí formu? A že bude pršet?
Proto zaplaťbůh za tu naši Barboru! Posledním hodem poslala oštěp tam, kam ostatní, včetně svalnaté Rusky Abakumovové, ani nedohlédly! A Špotáková to hned zasadila do kontextu toho významného dne. Prý v den čtyřicátého výročí invaze bylo o to těžší Rusku porazit, a o to víc vítězství chutná. V jubilejní den to prý muselo udělat radost všem lidem v Česku!
ČTĚTE TAKÉ: Špotáková má zlato. Posledním hodem pokořila RuskuDřív mne tento úsudek napadal obvykle při čtení rozhovorů s Jaromírem Jágrem, ale zjevně platí napříč disciplínami: sportovci by měli více píchat holí do gumového knedlíku nebo vrhat gigantickým párátkem - a hlavně mnohem méně mluvit.
Foto: Robert Sedmík
