O Mirku Topolánkovi už nikdy nepůjde napsat, že vždy vyhrál, na co sáhl. A o Jiřím Paroubkovi už by byla lež tvrdit, že je celoživotní pechfógl.
Dosavadní aureola i stín, které ležely na hlavách obou hlavních politických lídrů, jsou definitivně minulostí. A to může ovlivnit i jejich budoucí osud. Paroubkovi se o mnoho lépe půjde na jarní sjezd jeho strany, kde by bez volebního vítězství v kapse neměl vůbec jisté, že bude v čele ČSSD pokračovat. Hlavně po kauze Kočka jistě začali Zdeněk Škromach či Bohuslav Sobotka hodně sčítat, zda už jim Paroubek není spíš přítěží. Vítěz voleb se ale nepopravuje.
Naopak Topolánek si o mnoho těžším krokem půjde na prosincový kongres pro prodloužení mandátu předsedy ODS. V první řadě sálu tam může sedět dvanáct bývalých hejtmanů, kteří mu předloží účet - nejen za reformy, mnohem víc za jeho styl vládnutí. A spolu s nimi poslední regionální boss ODS, pražský primátor Pavel Bém, který od prvních průběžných výsledků mluví o armageddonu.
Z pohledu voličů je to jednoduchý vzkaz: lid i na úrovni krajů trestá hejtmany za vládu. Za panování socialistů volil modré, za vlády pravice oranžové. Chodí to tak i jinde ve světě, ale je to smutná zpráva. Lidem ani tak moc nejde o to, jak to vypadá v jejich kraji. Větším volebním lákadlem je vytrestat vládu za to, že kvůli ní musí platit třicet korun u doktora.
Foto: Jan Schejbal
