Na Haiti je malér, jaký si u nás neumíme představit. I přes Klausův novoroční projev je mnoho Čechů ochotno pomoci těm Haiťanům, k nimž domů nedohlédneme, kteří nejsou našimi sousedy. Ta zem je v strašném stavu a vyžaduje mnohem hlubší pomoc a podporu než jen peníze.
Je u nás zvykem, že se nadává na Američany a samozřejmě (mnohem víc právem) taky na Rusy. Ale když se stane něco tak děsivého, jako haitské zemětřesení, nenáviděné či aspoň nemilované velmoci najednou často předvedou, že nejsou tak docela k ničemu a že nepředstavují jen „zlo". Rusové rychle poskytli v hojné míře lékaře, polní nemocnice, prostě rozumnou, přesně cílenou podporu. Američané jakbysmet. Jistě, i v jejich konání se dá najít strategický kalkul, ale pomáhají a navíc to umějí lépe než kdo jiný. (Když chtějí; po loňském cyklónu na Kubě nabídli Castrovi jen směšnou nebo spíš symbolickou pomoc, aby se neřeklo.)
ČTĚTE TAKÉ: Haiti chce pomoc. Lidé staví barikády z těl obětí
Fotbalista míří na Haiti, chce hledat ztracené příbuzné
Američtí vojáci pod vedením plukovníka Richardsona první přistáli na poničeném letišti v Port-au-Prince (mají to, pravda, nejblíž). Dostali za úkol co rychle zřídit vzdušné mosty. Aby bylo kudy Haiťanům dodávat pitnou vodu, léky, potraviny. Američané, stejně jako Rusové, posílají i zdravotníky a lékaře, polní nemocnice a další pomoc.
Katastrofa na Haiti prostě ukazuje, že role velmocí může být i dobrá a že na ně nemusíme jenom nadávat. Když Obama vzkazuje Haiťanům „nebudete zapomenuti", znamená to pro ty zubožené ostrovany velmi konkrétní naději.
Foto: ČTK/AP