Václav Havel v projevu k výročí sametové revoluce navrhl, aby politické strany povinně vedly své účty v České národní bance (ČNB). Předpokládá, že by se tak jejich finance zprůhlednily. Zároveň jsme se tento týden dozvěděli, že si velmi dobře vedeme v korupci; naše schopnost uplácet a žádat úplatky utěšeně roste. Podle tabulek Transparency International jsme ve světě během roku klesli ze 45. na 52. místo.
Politici Havlův nápad odmítli. Prý by to bylo zbytečné, nic by se nevyřešilo, černá konta by nezmizela. Jak vidno, s černými penězi se počítá jako s naprostou samozřejmostí. Podle odmítavé reakce politiků by jim průhledné účty u ČNB zřejmě přidělaly práci. Přinejmenším by se dalo snadno porovnávat, jaké mají strany oficiální příjmy a jaké výdaje.
Výsledkem by ale bylo ještě něco jiného: prudce by se zvýšil politický tlak na centrální banku, která má dnes dobré jméno doma i venku. Možná by si parlament vynutil, aby guvernéra i vedení banky jmenovala sněmovna a ne prezident. Stal by se z ní klíčový politický post, utrpěla by vážnou, zřejmě nenapravitelnou škodu.
Odborníci se shodují, že zavedení účtů stran u ČNB by krátkodobě pomohlo, dlouhodobě však nikoli. Partaje by musely změnit zavedený systém praní peněz a pravděpodobně by to nestihly do nejbližších voleb. Ale poměrně brzy by našly nové cesty a do zpolitizované ČNB by začaly proudit čisté (vyprané) peníze ze zahraničních kont. A to ani nemluvíme o komunálních politicích a jejich zdrojích peněz, které mnohdy přes žádnou centrálu neproudí.
Havlova snaha je dobrá, logická, většinu občanstva korupce uráží a drtí. Konta u ČNB by dlouhodobě nepomohla, ale krátkodobě asi ano. Aspoň něco.
Foto: ČTK
