Ve zdravotnictví to vře. Byly zveřejněny úseky videa, na němž hovoří ředitel motolské nemocnice v Praze Miloslav Ludvík (ČSSD) se svými podřízenými. A lékaři se NEDOHODLI s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem.
Sestřih videa je nechutný. Ředitel Ludvík tam ovšem před dvěma sty zaměstnanci mluví o něčem, co je zřejmě dennodenní samozřejmostí mnoha takových ústavů. Sestřih vyznívá tak, že v Motole mají přednost prominentní pacienti, které pošle pan ředitel. V Česku nic zvláštního. Ludvík se brání, že nejde o žádné výjimečné zacházení, z videa však vyplývá, že tito lidé pomohou nemocnici získat dotace (zřejmě jde o rodiny politiků).
Ředitel Motola mluví i o lobbingu; co se našlape, aby získal dotace. Nezakrývá, že „zdraví" tu slouží lépe než „peníze". Zas nic nového, nic pěkného.
Taky hovoří o výběrových řízeních. Naznačuje, že z pěti firem je jedna předem vybrána. Příště zas předem jiná. Nemluví o tom, že za výběr předem dá firma černé peníze. To si ovšem divák nemůže nedomyslet. (Proč by jinak výběr předem existoval? Většinou bude nevýhodný; soutěž přece zaručuje nejlepší cenu a nejvyšší kvalitu.) Ale Ludvík to naplno neřekne, jen naznačí. - Co na tom sestřihu děsí? Že žádný přítomný primář či jiná kapacita nevystoupí a neřekne: Promiňte, pane řediteli, je to odporné.
Ani při setkání s novináři ředitel Ludvík neztrácí klid, zůstává sebejistý. Zjevně doufá ve své konexe (v „kulichy", jak známé a vlivné, které rozesílá po nemocnici na vyšetření, nazývá). Pevně asi věří, že protihodnota, kterou nabízí (zdraví), má vyšší cenu než peníze.
Jak sestříhané video zhodnotit? Jeho sdělení připomíná rakovinu - je všude, bojíme se jí, ale zároveň je normální, samozřejmou součástí našeho života.
Den nato - dnes - se sešli lékařští vyjednavači s ministrem Hegerem a nedohodli se. Proč? Lékaři Hegerovi a jeho vládě nevěří. Překvapuje to? Ne. Pravdou je, že Heger je jedním z mála ministrů, kteří budí sympatie. Jenže on není vláda. Mají lékaři věřit Petru Nečasovi? Miroslavu Kalouskovi? Vítu Bártovi? Mají důvod? Jsou pro ně tyto klíčové postavy vlády důvěryhodné? Těžko.
Heger zjevně udělal, co mohl. Z výsledku jednání je zklamán. Během týdnů vyjednávání s lékaři, kteří chtějí víc peněz a lidštější podmínky v nemocnicích (požadavky naprosto oprávněné), ministr na svou stranu získal značnou část veřejnosti. Lidé se bojí, že špitály přestanou fungovat. Ale nepřetáhl na svou stranu lékaře.
Dejme tomu, že je Heger poctivý, důvěryhodný, sliby myslí vážně. Věřme mu chvíli. Proti němu stojí silná skupina Děkujeme, odcházíme, která po dvaceti letech slibů silně vznesla požadavky a zvedla ze židlí 3800 doktorů. Jejich odchod může rozvrátit nemocniční systém.
A co my? Musíme držet palce slušnému Hegerovi, který chce změnu, pracuje na ní, ale nemůžeme nefandit i lékařům. Pracují mnohdy a mnohde otrocky, za směšnou hodinovou mzdu, slouží obří přesčasy, jsou pak nervózní, chybující. Takové je nechceme. Ani Heger ne. Malér: pravdu mají jak doktoři, tak ministr.
Tady se musí dál vyjednávat. Cílem je, aby „systém Ludvík" skončil. Aby lékaři neměli plat jako zedníci. Aby se zdravotnictví nerozkrádalo. Nejde to otočit naráz. Takže lékaři musejí počkat. Jenže je tu jedno nebezpečí: když teď stáhnou výpovědi, Lékařskému odborovému klubu už se příště třeba nepodaří znovu je mobilizovat. Proto nechtějí couvnout. Takže vláda - nejen Heger - bude muset dát pevné garance změny. Jiná cesta není.
Vlastně je: ředitel Ludvík vystřídá Hegera. Heger si zachrání zdravý rozum a Ludvík lékaře zmákne. Umí to s nimi i s politiky. Narazí všem kulicha.
