Za hranicemi to vypadá na začátek nové studené války, alespoň tak se někdy vypjatě interpretují momentální vztahy mezi Ruskem a Západem. Léto sice zvolna končí, určitě se ochladí, ale až tak studené to asi nakonec nebude. Přinejmenším letos.
Jisté však je, že Sparta ani Slavia nebudou v Lize mistrů. A dobře jim tak. Aby nedošlo k nějaké mýlce, nepřeji nic zlého hráčům ani fanouškům, kteří jsou jistě smutní, ale vidím v tom trochu nepříčinnou odplatu za zkorumpovaný stav českého fotbalu. Není asi třeba znovu vzpomínat na slavné odposlechy, snahy o manipulaci výsledků, zákulisní pikle bafuňářů, všelijaké machinace s nasazováním rozhodčích a asi není třeba zdůrazňovat, že nejde pouze o nejvyšší soutěž. Fotbal zmiňuji jen proto, že je to nejpopulárnější sport, zdroj společenské zábavy, který stavem svých poměrů nepříliš vzdáleně kopíruje stav celé společnosti, politiky především.
Podobně jako se nakonec jen povzdechnutím přejde debakl na mistrovství Evropy nebo nynější neúspěch s Ligou mistrů, se lehce přecházejí selhání při správě státu. Občas se sice podaří dát hezký gól, na vítězství to však nestačí. Jedno totiž souvisí s druhým a lidé, kteří rozhodují tam či onde, si tak vzdálení nejsou, zvlášť v malé zemi, malém městě, kde se zná skoro každý s každým. Snad se jednou vyplní to přísloví o džbánu a uchu. Hrozivých historek totiž už bylo slyšet dost.
Hezký týden
