Jen když je veselo

Ačkoliv bujarosti svatého Silvestra předcházejí Vánoce, psiny si užíváme již nyní. Ekonomická publicistika si dělá legraci z právě schválených nových sazeb daně z přidané hodnoty (15 a 21 procent). Že prý jde o novou společenskou hru "tipni si sazbu DPH". Ta plně nahradí "člověče (podnikateli, spotřebiteli), nezlob se!" Vždyť od začátku roku dvanáctého se s těmito nepřímými daněmi nakládá jako s hrací kostkou.

Miroslav Kalousek skoro před rokem nejprve jen tak nadhodil sjednocenou sazbu (20 procent). A pak začala mela, kdy se dokonce měnilo i složení koaličních partají - alespoň podle jména, neboť loutky ve světlech ramp i loutkoherci skrytí v temných kulisách zůstali stejní. Uhňácali to záhy na sazby 15 a 21, které byly ve středu odhlasovány. Ale po všech těch hýbajících se škatulích, rebeliích, zastrašování a ping-pongu mezi sněmovnou a Senátem (a nabručeným Hradem) nebylo do posledního dne jasné to základní: zda po Novém roce náhodou nebude platit sjednocená sazba 17,5 procenta, zatímco v zemi bude rozpočtové provizorium řádit jako třicetiletá válka.

Tato možnost vyděsila i opozici. Natolik, že si nechala zajít chuť na slovní průjmy obstrukcí, které jinak řečníkům přinášejí úlevu a stranám občas i body. Ale poslance asi už tlačí čas. Je třeba ještě pokoupit nějaké dárky (s DPH 14 a 20). A stromeček dole seříznout. Vlastně dosud teoreticky pořád nevíme, kolik nás příští rok bude stát investice do čehokoli, od devoloperského projektu až po chleba. Václav Klaus je znechucen, že vláda mu dala nůž na krk zrovna před svátky rozjímavého klidu, rozvážných bilancí a pevných předsevzetí; nutí ho pracovat v samém závěru roku pod pohrůžkou, že by svým případným "nepodpisem" zavinil uvržení republiky do srabu provizoria. To je opravdu, ale opravdu nefér (nu, nakonec v pátek podepsal...).

Všechno už tu bylo

Jako kdyby toho srabu, pod nímž je Klaus podepsán, nebylo za více než dvě dekády už docela dost. Jako by nestačilo, že už má na hrbu tři vlny privatizací (takzvanou malou a dvě tsunami té kuponové s harvardskou "jistotou desetinásobku"). Lehké topné oleje. Útěk právníků před ekonomy. Bankovní socialismus s následnou krizí celého sektoru, vyřešenou "očištěním" bankovních domů z kapes daňových poplatníků. Dávno před "vyspělými zeměmi" jsme u nás provedli socializaci ztrát a privatizaci zisků. Američané na to přišli až po krachu svých podřadných hypoték (subprime) a ani Česku nezaplatili za použití patentu, našeho "duševního vlastnictví". Asi se, hrom do toho, předpokládá, že národ Komenského a Josefa Dobeše, "nejlepšího ministra školství" (Klaus) a dnes hlasovacího pilíře vlády, rozdává vědění zdarma.

Václav Klaus už byl při všem a u všeho. Zažil i útok spekulantů na korunu, boj s Českou národní bankou, která "šlápla ekonomice na brzdu" zrovna za jeho vlády. Ponížili ho nápravným ekonomickým balíčkem titíž intrikáni, kteří na něj na podzim 1997 spáchali sarajevský atentát. A teď ještě mu jako hlavě státu klidně řeknou: "Zavři oči, brouku, a - podepiš!" Být Nečasovou vládou (hrozná představa), nedráždil bych patou chřestýše. Klaus to má na Pražském hradě "za pár", třetí volební období ústava "zaplevelená lidskými právy" (Klaus) nepřipouští, a tak mu může být takřka jedno, co udělá. Má pravdu, když naznačuje, že Kalousek na vyšších daních vybere menší částku. Mýlí se však v tom, že za tím budou jen ty daně. Nikoli. Tenčí přítok do eráru nezpůsobí "daňová optimalizace" těch, kteří prý mají být - jak se říká - trestáni za výkon a kreativitu. Rok, který brzy nastane, jednoduše bude - daně nedaně, tresty netresty - špatný. Kde nic není, ani zloděj nebere.

Žádný strach, prezident podepíše. Sám už neví, co je správné. Jen se nám to stydí říct.
Že je to smutné a žádná psina? V Caesarovi, klasické hře Voskovce a Wericha, se v dialogu klaunů, kteří ze století do století jdou, ozve "svatá pravda": "Ať je zima, ať je šero, ať je koneckonců i trošku smutno. Ale jen když je veselo."