Očima Martina Hekrdly
Kdo je tady klaun?

Jako opoziční předák si mohl šéf německé SPD Peer Steinbrück dovolit říci, co si Angela Merkelová může jen mumlat, dupajíc po berlínském kancléřství a skřípajíc zuby: že o víkendu vyhráli v Itálii "dva klauni", z nichž jeden - tak to Steinbrück řekl - je komik profesí (Beppe Grillo) a druhý zase díky testosteronu (Silvio Berlusconi). To se dobře píše a dává do titulků. Ale co se takhle spíš zamyslet, proč v Římě zahřmělo?

Italové nejsou o nic hloupější než "trhy" (samozřejmě trhy finanční, protože jiné jako by náš svět už ani nenosil). Každý školák tam ví, proč se investoři do finančních bublin a německá vláda těšili na vítězství "levicové koalice" Piera Luigiho Bersaniho, který - ještě jako komunista - v kraji Emilia-Romagna budoval laboratoř flexibilního kapitalismu malých firem s "motivovanými", odboráři "nerozptylovanými" zaměstnanci.

Klaus by řekl: nelevice

Zkrátka, o žádnou levici už dávno nejde. Bersani prošel vývojem své komunistické matky strany od sterilních stalinistů přes eurokomunisty a levicové demokraty až po demokraty bez přívlastků (jimž ovšem mnozí voliči nemohou přijít na jméno). Je to mizení na úbytě. Jako jedno slovo z Werichovy pohádky, která líčí, jak se kolem papeže (nyní je náměstkem božím na zemi dozajista kapitál) hemžilo mnoho maharádžů, aharádžů, harádžů, arádžů, rádžů, ádžů, džů, žů a ů.

Třeba tak lze ilustrovat dějiny kdysi nejsilnější strany italské levice, kvůli níž se tam plánoval tu "historický kompromis", tu vojenský puč chilského typu - podle okolností a vážnosti situace. Tato "levice" byla ve vleku středových formací a bankéřů (Dini, Prodi, Monti) a odpadávali z ní jako lepra kousky takzvané "skutečné levice". Ty ovšem měly rovněž tendenci - například Komunistická obnova (Rifondazione Comunista) - ztrácet kredit podporou středolevých vlád, ba i účastí v nich. Jednu z posledních verzí "odpadlíků" - Kritickou levici (Sinistra Critica) - četli asi voliči jako jen pouhou kritiku ("Brblat svedeme doma také," říkali si). Anebo její název celkem správně pochopili jako oznámení holého faktu, že levice je - v kritickému stavu. Nejen v Itálii.

Není prostě dnes pro rozhořčené plebejce k dispozici nikdo a nic, koho a co by volili. Babo raď ve státě, kde v první půli 90. let došlo k masivnímu útoku "očistných" soudců na systém. A kde v akci Čisté ruce (Mani pulite) zanikli kmotrovští socialisté Betina Craxiho. A čert vzal i křesťanské demokraty coby "nadstavbu" italské mafie. Kromě klaunů vlastně dnes nezbývá nikdo jiný, kdo by se ještě odvážil ohradit proti evropské politice Angely Merkelové a proti diktátu úsporných opatření. Zbývá Berlusconi (který prožívá již třetí comback). Nebo klaun Grillo, který "to dal" hned napoprvé a jehož Strana pěti hvězdiček (M5V) je najednou - s hlasy 8,5 milionů Italů a 162 mandáty poslanců a senátorů - nejsilnější politickou silou v zemi.

Jasný signál

"Alternativou" k těmto klaunům je bývalý komunista Pier Luigi Bersani v tandemu s bývalým kádrem investiční banky Goldman Sachs Mariem Montim (s ním je teď konec, když hloupě opustil roli experta, založil stranu a dostal jen 9 procent). Právě tomuto profláklému šapitó chtěli voliči říct "ne". Za každou cenu. A zdařilo se jim to.

Jistě, pokud nedojde k volebnímu reparátu, který by zázračně odstranil politický pat, je velmi pravděpodobná velká koalice "BB", Bersaniho s Berlusconim, druhého s třetím v pořadí. Tím spíš, že Grillo z třetího místa odmítá jít s kýmkoli do holportu, protože prý "systém už leží na zemi". Uvidíme, co tento kabaretiér, který chce přímou demokracii a levné politiky (v Itálii mají "zástupci lidu" a vládní činitelé jedny z nejvyšších příjmů na světě).
Chce méně arogantní Německo a pokud možno žádné odbory (jsou prý "překonané") a přivandrovalce. Spíš si ale Grillo sedne do opozičních lavic a kabaret "grillování" politické scény bude pokračovat z hlediště.

Není však důvod, aby z výsledků italských voleb dělali kabaret analyticky vybavení pozorovatelé. Měli by vědět, co už ví a rádiu SWR2 také 26. února řekl německý ministr vnitra Peter Friedrich: "Je to (italské volby) jasný signál, že jen s rozpočtovými škrty, jen s úspornými programy - tedy se škrty v sociálních dávkách a ve výdajích státu - nelze získat dlouhodobou podporu evropských občanů." Ano! Nejde to prostě.
To je opravdu dřív nenapadlo? A vůbec: Kdo je tady vlastně klaun?